Tuberkulózní perikarditida (preparát)
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Nemoci perikardu obvykle vznikají až sekundárně - při poruchách srdce, okolních orgánů či u systémových chorob. Patologické reakce perikardu lze rozdělit na dvě hlavní: záněty a nahromadění tekutiny v osrdečníkovém vaku.
Tuberkulózní perikarditis patří mezi záněty a je způsobena mykobakteriální infekcí (Mycobacterium tuberculosis).
Vzniká buď přímých přechodem z tracheobronchiálních uzlin, hematogenním rozsevem při miliární tbc, nebo lymfogenní cestou z uzlin mediastina.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Na povrchu epikardu a perikardu je zmnožen fibrin, posunem listů proti sobě se tvoří výběžky a dodávají srdci makroskopický vzhled "cor hirsutum" (chlupaté srdce) či "chléb s máslem".
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Pro mykobakteriální infekce je typický granulomatózní kaseózní zánět s epiteloidními makrofágy a mnohojadernými obrovskými Langhansovými buňkami. Na periferii je infiltrát s převahou lymfocytů. U tuberkulózní perikarditidy nacházíme fibrinózní (nejčastěji), serofibrinózní či hemoragický exsudát. Fibrin má histologicky silně eozinofilní, amorfní charakter. V exsudátu můžeme prokázat histiocyty a mykobakteria.
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
- bolesti na hurdi
- teplota
- změny na EKG
- třecí šelest
Při větším výpotku hrozí tamponáda srdeční projevující se dušností, únavností a otoky.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
U pacientů se sekundární tbc, typicky se jedná o imunokompromitované jedince.
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Fibrinózní exsudát se obvykle vstřebá beze zbytku, někdy se však na povrchu srdce můžeme setkat s bělavými ložisky fibrózy, které vypadají jako "mléčné skvrny".
Při větším objemu fibrinu a jeho organizaci hrozí perikardiální srůsty. Ty činnost srdce většinou neomezují. Výjimky tvoří:
- adhezní mediastinoperikarditida - zevní povrch perikardu sroste s okolními strukturami a srdce tak stojí větší námahu vykonat systolický stah (srdce "tahá" i za jiné struktury), což vede k srdeční hypertrofii a dilataci.
- konstriktivní perikarditida - dochází k vytvoření silného (5–10 mm) vazivového vaku, který omezuje diastolickou funkci srdce. Projevuje se městnáním v horní i dolní duté žíle a selháváním pravého srdce. Pro tuberkulózní perikarditidu je typická kalcifikace fibrinového obalu a tvorba vápenných plátů - tzv. pericarditis petrosa ("pancéřové srdce").
Odkazy =[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.