Tinitus

Jako tinitus (ušní šelest) označujeme sluchové vjemy, pro které neexistuje zvukový zdroj v zevním okolí.

Tinitus subjektivní

Sluchový vjem nemá vazbu na skutečný fyzikální zvuk, vnímá jej jen pacient.

• Obvykle čisté tóny, šumy či hluky:
  • Převodní nedoslýchavost zpravidla doprovází hučení a šumění.
  • Percepční nedoslýchavost nejčastěji provází pískání, bzučení, zvonění či syčení.
• Někdy i u lézí středouší (např. otoskleróza, tympanoskleróza).
• Tinitus může být první příznak vestibulárního schwannomu.

Tinitus objektivní

Objektivní tinitus je méně častý a je vyvolán skutečným zdrojem zvuku v blízkosti sluchového ústrojí; zvuk slyší nejen pacient.

• Tok krve v cévní malformaci (arteriovenózní zkraty), stenóze, aneurysmatu nebo v nádoru, lze ovlivnit stlačením přívodní tepny.
• Vzácněji kontrakce svalů středouší, mívá charakter lupání nebo brumu.

Anamnéza

Popisujeme souměrnost/lateralizaci, intenzitu, charakter, výšku, trvání a ovlivnitelnost.

Odkazy

Externí odkazy

• Tinnitus (česká wikipedie)
• Tinnitus (anglická wikipedie)
• Tinnitus (Thomayerova nemocnice veřejnosti) - 14.12.2021 odkaz nedostupný

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

Použitá literatura

• KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

• HYBÁŠEK, Ivan. Ušní, nosní a krční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 1999. 220 s. ISBN 80-7262-017-7, 80-7184-949-9.