Tiky/PGS/diagnostika


			Tento článek je určen pro postgraduální studium
			Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci.
			Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi.

Tiky jsou spontánní, stereotypně, nepravidelně, většinou rychle se opakující neúčelné pohyby nebo zvuky, které mohou být jednoduché nebo komplexní. Tikům předchází nutkání k jejich provedení po kterém dochází k dočasné úlevě. Tiky jsou vůlí dočasně potlačitelné, ale přitom stoupá intenzita nutkání k jejich realizaci. Jejich výskyt a intenzita během dne kolísají a zhoršují se stresem.

Dělení tiků[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější jsou jednoduché motorické tiky zejména v oblasti hlavy (grimasování), ramen a horních končetin. Motorické komplexní tiky se projevují dotýkáním a manipulací s různými předměty, obscénními pohyby, vzácně pak automutilací. Jednoduché vokální tiky mají charakter zvuků např. mlaskání, hekání, pokašlávání, chrochtání. Komplexní vokální tiky jsou tvořeny komplexem zvuků, slov nebo frází, které jsou indiferentní nebo společensky nevhodné. Častá je echokineze (nápodoba viděných pohybů). Tiky mohou různou měrou interferovat s osobním i společenským životem.

U dětí okolo 4.–5. roku života se vyskytuje přechodná tiková porucha většinou postihující mimické svaly, trvající méně než 12 měsíců a může relabovat. Chronická motorická nebo vokální tiková porucha začíná většinou v dětství, trvá déle než jeden rok a může přetrvávat v dospělosti. Syndrom Gilles de la Tourette je kombinací motorických a vokálních tikových projevů s počátkem před 21. rokem života. Onemocnění má tendenci kolísat a většinou přetrvává i v dospělosti. U čistých tikových poruch je ostatní klinický i laboratorní nález v normě. Tikové syndromy se však mohou kombinovat s deficitem pozornosti a hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disease, ADHD) a obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) (viz psychiatrie v neurologii). Tiky objevující se až v dospělosti jsou téměř vždy sekundárního původu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Terapie tikových poruchu spočívá zejména v psychoedukaci nemocného a jeho okolí. Vhodná je psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie. Z psychofarmak je používán klonazepam (0,5–6mg) a antipsychotika tiaprid (50–400mg), risperidon (0,5–4mg), olanzapin (2,5–20mg), pimozid (0,5–8mg), haloperidol (0,25–6mg). Při OCD se používá klomipramin (25–250mg), citalopram (10–60mg) a fluoxetin (20–60mg). U ADHD je indikován metylfenidát (5–40mg) nebo clonidin (0,1–0,5mg).