Takayasuova arteriitida
Z WikiSkript
Takayasuova arteriitida je chronická vaskulitida neznámé etiologie postihující především aortu, její hlavní větve a plicní tepny. Postižení cévní stěny vede ke stenózám, uzávěrům a vzniku aneuryzmat. Vyskytuje se zejména u žen do 40 let věku, endemickou oblastí je jihovýchodní Asie. Poprvé toto onemocnění popsal japonský oftalmolog Mikito Takayasu.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Onemocnění typicky probíhá ve 2 fázích:
- nespecifická fáze (systémová): febrilie, úbytek hmotnosti, únava, slabost, myalgie, artralgie, Raynaudův fenomén, opakující se infekce, opakující se iritidy;
- specifická fáze (vaskulární okluzivní): systolické šelesty, absence periferních pulzací, známky ischemie postižených okrsků, hypertenze, kardiomyopatie, postižení aortální chlopně, apod.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Fyzikální vyšetření[upravit | editovat zdroj]
- oslabení tepu / šelest nad velkými tepnami, rozdílné hodnoty krevního tlaku na horních končetinách.
Laboratoř[upravit | editovat zdroj]
Zobrazovací metody[upravit | editovat zdroj]
- USG, aortografie, angiografie, CT-angio, MRI (segmentální zúžení velkých tepen / mikroaneuryzmata cévní stěny).
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčba se opírá o podávání kortikosteroidů. U nereagujících pacientů se kortikosteroidy kombinují s imunusupresivy (cyklofosfamid, metotrexát, azathioprin). Nezbytná je také správná korekce hypertenze a symptomatická léčba. Stenózy a uzávěry léčíme pomocí PTA nebo chirurgicky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KLENER, P, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.
- BANI HANI, Amjad, et al. Takayasuova arteriitida. Cor et Vasa. 2008, roč. -, vol. 50, no. 3, s. 117-122, ISSN 1803-7712.