Těkavé látky
Základní charakteristika[upravit | editovat zdroj]
Těkavé látky jsou chemické látky, které uživatelé čichají-inhalují. Celou skupinu těchto návykových látek najdeme v MKN-10 ( Mezinárodní klasifikaci nemocí 10. revize) pod označením F18 - jako prchavé látky. Běžně se však označují také jako látky těkavé a inhalační (inhalanty). Mezi nejčastěji zneužívané látky můžeme zařadit některá ředidla, lepidla a rozpouštědla (např. toluen), ale i plynné látky (např. éter a rajský plyn).
Zdravotní následky[upravit | editovat zdroj]
Po inhalaci všech těchto látek dochází k rychlému opojení a následnému ovlivnění CNS, doprovázené stavy euforie s častým s útlumem. Dále se mohou projevit zrakové a sluchové halucinace.
Jednotlivé inhalační drogy[upravit | editovat zdroj]
Toluen[upravit | editovat zdroj]
Toluen je nejvíce zneužívanou látkou v ČR, je volně prodejný a poměrně levný. Nejčastěji se vdechují jeho výpary z napuštěných tkanin (pro kýžený efekt stačí již několik mililitrů). Případně se toluen inhaluje přímo z lahví. Jedná se o bezbarvou kapalinu, která se získává z ropy, olejů nebo koksových plynů. Chemicky řadíme toluen do skupiny aromatických uhlovodíků. Běžně se používá jako rozpouštědlo a ředidlo laků. [1]
Trichlorethylen[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o inhalační drogu, která je často zneužívána zaměstnanci průmyslových pracovišť. Jinak se běžně užívá jako rozpouštědlo. Při vdechování trichlorethylenu se mohou objevovat sluchové, či zrakové halucinace.
Aceton[upravit | editovat zdroj]
Aceton (též propanon, nebo dimethylketon) v ČR patří mezi méně často užívané inhalační drogy. Přesto se toto mnohostranné rozpouštědlo stává předmětem zájmu lidí, kteří s ním pracují.
Éter[upravit | editovat zdroj]
Éter (diethylether) je rozpouštědlo tuků a olejů. Původně byl využívaný jako narkotikum, s čímž bylo také spojeno jeho zneužívání.
Benzin[upravit | editovat zdroj]
Benzin je těkavou látkou, která je běžně využívaná jako pohonná hmota. Chemicky se jedná o směs vyšších uhlovodíků.
Rajský plyn[upravit | editovat zdroj]
Je dalším ze zástupců prchavých látek, který po smíšení s kyslíkem a následném vdechnutí vyvolává opojný bezbolestný stav. Uživatelé látku vdechují například z nafukovacích balonků, nebo tlakových lahviček na výrobu šlehačky. Velkým zdravotním rizikem je to, že díky rychlému odpařování rajského plynu, může dojít k popálení mrazem v oblasti dýchacích cest. V praxi se rajský plyn používá především jako prostředek ke krátkodobé anestezii.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčbu závislosti na těkavých látkách je důležité v žádném případě nepodceňovat a věnovat jí stejnou péči a pozornost, jako u jiných skupin návykových látek (např. u alkoholu). Pro skončení užívání je nutná spolupráce pacienta se zdravotnickým zařízením. Nejlepší je, pokud se spolupracuje i s rodinou a školou. U experimentujících pacientů (mnohdy dětí a mladistvých) je účinnou metodou individuální [[psychoterapie|psychoterapie]. Dále je doporučeno sledování a spolupráce po dobu několika let. U pacientů silně závislých (většinou dospělých) bývá léčba složitější, jelikož jsou užíváním natolik ovlivněni, že již nejsou schopni vnímat své okolí, přiznat si následky užívání a často odmítají docházet i do zdravotnických zařízení. Pro tuto skupinu uživatelů jsou bohužel vyhlídky na dosažení abstinence mnohem menší, než u experimentujících a včasně registrovaných pacientů a některé případy mohou končit invaliditou či smrtí
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 1 : mezioborový přístup. 1. vydání. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003. 0 s. ISBN 80-86734-05-6.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 1 : mezioborový přístup. 1. vydání. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003. 0 s. ISBN 80-86734-05-6.