Syntéza steroidních hormonů

Z WikiSkript

(přesměrováno z Syntéza steroidných hormónov)

Výchozím bodem pro syntézu steroidních hormonů je cholesterol. Jeho cyklopentanoperhydrogenfenantrenové jádro zůstává zachováno, změny probíhají na postranním řetězci:

Syntéza progesteronu[upravit | editovat zdroj]

Progesteron zaujímá centrální postavení v biosyntéze steroidních hormonů.

Oxidační odbourání postranního řetězce – vznik pregnenolonu

vznik pregnelononu

Dehydrogenace – vznik progesteronu (21 uhlíků)

vznik progesteronu

Syntéza steroidních hormonů

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Progesteron je tvořen v corpus luteum a placentě. Zabezpečuje přechod stratum functionale dělohy do sekreční fáze (příprava na nidaci oplodněného vajíčka), má antiestrogenní účinky (snižuje citlivost dělohy na oxytocin, a tak brání předčasnému porodu). Způsobuje zahuštění cervikálního hlenu (ochrana před spontánním potratem), stimuluje růst lobulů a alveolů v prsní žláze. Pravděpodobně zodpovídá za nárůst bazální teploty během ovulace. Ve velkých dávkách má natriuretický efekt.

Syntéza glukokortikoidů[upravit | editovat zdroj]

Kortizol

Probíhá v kůře nadledvin v zona fasciculata. Postupné oxidace specifickými hydroxylázami v poloze 17, 21, 11. Medziprodukt 17α-hydroxyprogesteron je výchozím bodem pro syntézu pohlavních hormonů.

Kortisol = hydrokortizon – je nejúčinnější a zasahuje do metabolismu sacharidů a proteinů .

Kortison – vzniká dehydrogenací kortizolu – v poloze 11 vznikne oxoskupina. Má o něco menší účinky.

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Glukokortikoidy mají na starost mobilizaci energetických zásob, a tak zabezpečení přežití stresových situací a hladovění.

  • Působení na sacharidy: zvýšení hladiny glykémie – sníží se utilizace glukózy, zvýší se glukoneogeneze z aminokyselin.
  • Působení na proteiny: aktivace katabolismu – dochází k negativní dusíkové bilanci.
  • Působení na lipidy: lipolýza tukových zásob na končetinách a ukládání depozit na břiše a tváři – centripetální obezita.
  • Jiné efekty: snížení imunitní a zánětlivé reakce, eliminace alergických pochodů, účast na udržování tlaku krve.


Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Glukokortikoidy.

Syntéza mineralkortikoidů[upravit | editovat zdroj]

Aldosteron
Aldosteron, hemiacetalová forma

Probíhá v kůře nadledvin v zona glomerulosa.

Deoxykortikosteron (DOC) – dochází k hydroxylaci na 21. uhlíku. Zabezpečuje hospodaření s ionty, má však nižší metabolickou aktivitu.

Kortikosteron – hydroxyluje se DOC v poloze 11β.

Aldosteron – Metylová skupina v poloze 18 se oxiduje na aldehydovou skupinu a mezi ní a hydroxylovou skupinou se vytvoří poloacetálová vazba. Navzdory nízké sekreci je nejúčinnějším mineralkortikoidem. Zabezpečuje retenci Na+ a vylučování H+ a K+.

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Mineralkortikoidy zabezpečují hospodaření s vodou a ionty. Cílovou tkání jsou distální části nefronu. Zvyšují resorpci Na+ a Cl a následně na to osmotický transport vody, čímž dojde ke zvýšení objemu plazmy. Jsou také zodpovědné za zvýšenou exkreci K+ a taktéž částěčně za vylučování Mg2+. Draslík se vylučuje spolu s H+ a při zvýšené sekreci se tak organismus může dostat do stavu alkalózy. Vlastním podnětem pro syntézu mineralkortikoidů je angiotensin II, snížený objem plazmy (hypovolémie) a poměr Na+/K+.

Syntéza mužských pohlavních hormonů[upravit | editovat zdroj]

Androstendion
Testosteron‎

Vznikají z 17α – hydroxyprogesteronu. Na uhlíku 17 se odstraní postranní řetězec. Vzniká v testes a v malé míře v zona reticularis dřeně nadledvin (hydrogenací androstendionu).

Syntéza ženských pohlavních hormonů[upravit | editovat zdroj]

Estradiol

Probíhá ve folikulech ovárií. Syntéza začíná od testosteronu, kde se v poloze 10 odstraní metylová skupina (uhlík 19) a vznikne sloučenina s osmnácti uhlíky - estron.

Estron – V poloze 17 obsahuje oxoskupinu. Jeho účinky se projevují zejména během menopauzy.

Estriol – V poloze α16 má hydroxyskupinu, je méně účinný.

Estradiol – 3,17 β-estradiol.

Steroidogeneze.png

Odkazy

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MUSIL, Jan, Olga NOVÁKOVÁ a Klement KUNZ. Biochemie v obrazech a schématech. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1976. 368 s. sv. 1. 
  • LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující medicíny, I. díl. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2004. 274 s. sv. 1. ISBN 80-246-0849-9.

Související články[upravit | editovat zdroj]