Jazyk

Jazyk (lingua, glossa) je orgán v dutině ústní napomáhající mechanickému zpracování potravy a sloužící jako orgán chuti a řeči.

Anatomická stavba jazyka

Jazyk

Jazyk je svalový orgán krytý sliznicí. Pomocí svých svalů je spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem, processus styloideus a se stěnou hltanu. Sliznice přechází ze spodní plochy jazyka ve sliznici spodiny úst.

Na jazyku rozeznáváme:

1. radix linguae (kořen jazyka) – část obrácená do hltanu;
2. corpus linguae (tělo jazyka) – hl. část, opírá se o patro při zavřených ústech;
3. apex linguae (hrot jazyka) – pohyblivá přední část.

Dále se popisují:

• dorsum linguae (hřbet jazyka) – na něm pak:
  • sulcus medianus linguae – podélná střední brázda;
  • sulcus terminalis – rýha tvaru „V“, dělí corpus od radix;
  • foramen caecum linguae – vkleslina uprostřed hrotu sulcus terminalis, za embryonálního vývoje se odsud oddělil základ glandula thyroidea a sestupoval kaudálně jako ductus thyreoglossus;
    

    Pohled do dutiny ústní

• margo linguae – boční okraj jazyka;

• facies inferior – spodní plocha;
  • plica fimbriata – slizniční řasa na facies inferior, zbytek sublingua;
  • frenulum linguae – uzdička jazyka;
  • caruncula sublingualis – vpředu po obou stranách frenula, ústí zde ductus submandibularis et ductus sublingualis major;
  • plica sublingualis – řasa, ústí zde velké množství ductus sublinguales minores;

• plica glossoepiglotica mediana – střední, nepárová řasa táhnoucí se od kořene jazyka k epiglottis;
• plicae glossoepigloticae laterales – pravá a levá párová řasa;
• valleculae epiglotticae – 2 jamky mezi řasami.

Sliznice jazyka

Hrot jazyka

Sliznice jazyka je kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem, na hřbetu a hrotu jazyka vybíhá epitel v papillae linguales (jejich epitel rohovatí):

• papillae filiformes (papily nitkovité) – nejčastěji zastoupené, štíhlé, na konci roztřepené, epitel na povrchu podléhá keratinizaci, důležitá funkce při rozmělňování sousta při pohybu jazyka oproti tvrdému patru;
• papillae conicae (kuželovité) – ostré, u člověka málo, časté u šelem (drsný jazyk koček aj.);
• papillae fungiformes (houbovité) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (přes tenčí epitel prosvítají kapiláry ve vazivu);
• papillae foliatae (listovité) – rudimentární, na margo linguae vzadu, v jejich epitelu nacházíme chuťové pohárky;
• papillae vallatae (hrazené) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), hluboká brázda kolem každé papily, v počtu přibližně sedmi sestaveny v řadu tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis.

Na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů).

Fungiformní a filiformní papily jazyka

Malé slinné žlázy jazyka

Kořen Jazyka

Na jazyku rozlišujeme tři typy slinných žláz:

• glandula apicis linguae (glandula lingualis anterior) – smíšená seromucinózní žlázka na spodní straně hrotu jazyka;
• Ebnerovy žlázky – hřbet jazyka, v oblasti pod hrazenými papilami, jsou to čistě serózní žlázky, jejich vývody ústí do brázdy kolem hrazených papil;
• Weberovy žlázky – kořen jazyka, pod tonsillou lingualis, jejich vývody ústí do krypt tonsilly, čistě mucinózní žlázka.

Svaly jazyka

 Přehlednou tabulku těchto svalů naleznete na stránce Svaly jazyka (tabulka)

Svaly jazyka tvoří většinu jeho objemu a připojují se ke 2 vazivovým strukturám:

• aponeurosis linguae – zpevněná spodina sliznice hřbetní plochy jazyka;
• septum linguae – sagitální vazivová ploténka ve střední čáře jazyka, připojena k aponeurosis linguae, otvory pro některá příčná svalová vlákna a cévy.

Extraglosální svaly

extraglosální svaly

Extraglosální svaly začínají na útvarech v okolí, vzařují do jazyka a pohybují jím jako celkem. Mezi extraglosální svaly patří:

• 

  m. hyoglossus

• 

  m. genioglossus

• 

  m. styloglossus

Musculus palatoglossus

• Začátek: okraj palatum molle
• Úpon: radix linguae
• Inervace: nervus glossopharyngeus (IX.)
• Funkce: táhne radix linguae kraniálně

Musculus genioglossus

• Začátek: střed mandibuly (spina musculi genioglossi).
• Úpon: vzařuje vějířovitě do jazyka při septum linguae, až do aponeurosis linguae.
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: kaudální snopce – táhnou radix linguae dopředu, ostatní snopce – přitahují jazyk ke spodině úst.

Musculus styloglossus

• Začátek: processus styloideus a ligamentum stylomandibulare.
• Úpon: po bocích jazyka ke hrotu.
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: táhne hrot jazyka dozadu, tělo a kořen dozadu vzhůru.

Musculus hyoglossus

• Začátek: cornu majus jazylky.
• Úpon: ventrokraniálně do jazyka (laterálně od předchozího svalu).
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: táhne jazyk dozadu a dolů.

Intraglosální svaly

Intraglosální svaly.

Intraglosální svaly začínají i končí v jazyku. Jsou uspořádány ve 3 navzájem kolmých směrech. Jejich pohyb mění tvar jazyka.

Mezi intraglosální svaly patří:

Musculus longitudinalis superior

• Začátek a úpon: táhne se sagitálně pod aponeurosis linguae (je s ní spojen).
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus longitudinalis inferior

• Začátek a úpon: jde předozadně po zevní straně musculus genioglossus (propleten se snopci musculus genioglossus a musculus hyoglossus).
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: zkracuje jazyk.

Musculus transversus linguae

• Začátek a úpon: jde napříč od septum linguae k okrajům jazyka mezi snopci ostatních svalů (extra- i intraglosálních).
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: zužuje jazyk.

Musculus verticalis linguae

• Začátek a úpon: dorsum linguae, upíná se na spodinu jazyka (jde mezi snopci ostatních svalů).
• Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
• Funkce: zplošťuje jazyk.

Cévy a nervy jazyka

Tepny jazyka

Cévní zásobení jazyka

Tepnou jazyka je a. lingualis (z a. carotis ext.) – vysílá rami dorsales linguae, arteria profunda linguae et arteria sublingualis.

Žíly jazyka

Vedou do vena lingualis a vena comitans nervi hypoglossi.

Mízní cévy

Mízní cévy jazyka odtékají z hrotu do nodi lymphatici submentales, z okraje do nodi lymphatici submandibulares, avšak většina odtéká přímo do nodi lymphatici cervicales profundi.

Nervy jazyka

Schéma inervace jazyka

Motorická inervace – viz svaly jazyka. Senzitivní inervaci zajišťují nervus lingualis (ze 3. větve trigeminu), nervus facialis – apex, corpus; nervus glossopharyngeus (IX.) – radix; nervus laryngeus superior (z nervus vagus – X.) – valleculae epiglotticae. Senzorická inervace vede chuťovou složku a zpočátku je shodná její cesta se senzitivní, jen z prvních dvou třetin jazyka posléze opouští n. lingualis cestou chorda tympani a vstupuje do n. facialis, kde mají chuťová vlákna své pseudounipolární buňky v ggl. geniculi.

Odkazy

Související články

• Jazyk jako histologický preparát
• Papillae filiformes
• Dutina ústní
• Vývoj jazyka

Externí odkazy

• HORKÝ, Drahomír a Květoslava NOVÁKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému pro studenty zubního lékařství [online] . 2. vydání. Publikováno online. 2011. Dostupné také z <http://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=58>. ISBN 978-80-244-2702-7.

• Jazyk (česká wikipedie)
• Tongue (disambiguation) (anglická wikipedie)

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.

• JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Basic histology. 8. vydání. London : Prentice Hall International (UK) Ltd., 1992. 488 s. a LANGE medical book; ISBN 0-8385-0587-2.

• KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.

• MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2393-8.