Jazyk
(přesměrováno z Stavba jazyka)
Jazyk (lingua, glossa) je orgán v dutině ústní napomáhající mechanickému zpracování potravy a sloužící jako orgán chuti a řeči.
Anatomická stavba jazyka[upravit | editovat zdroj]
Jazyk je svalový orgán krytý sliznicí. Pomocí svých svalů je spojen s dolní čelistí, jazylkou, měkkým patrem, processus styloideus a se stěnou hltanu. Sliznice přechází ze spodní plochy jazyka ve sliznici spodiny úst.
Na jazyku rozeznáváme:
- radix linguae (kořen jazyka) – část obrácená do hltanu;
- corpus linguae (tělo jazyka) – hl. část, opírá se o patro při zavřených ústech;
- apex linguae (hrot jazyka) – pohyblivá přední část.
Dále se popisují:
- dorsum linguae (hřbet jazyka) – na něm pak:
- sulcus medianus linguae – podélná střední brázda;
- sulcus terminalis – rýha tvaru „V“, dělí corpus od radix;
- foramen caecum linguae – vkleslina uprostřed hrotu sulcus terminalis, za embryonálního vývoje se odsud oddělil základ glandula thyroidea a sestupoval kaudálně jako ductus thyreoglossus;
- margo linguae – boční okraj jazyka;
- facies inferior – spodní plocha;
- plica fimbriata – slizniční řasa na facies inferior, zbytek sublingua;
- frenulum linguae – uzdička jazyka;
- caruncula sublingualis – vpředu po obou stranách frenula, ústí zde ductus submandibularis et ductus sublingualis major;
- plica sublingualis – řasa, ústí zde velké množství ductus sublinguales minores;
- plica glossoepiglotica mediana – střední, nepárová řasa táhnoucí se od kořene jazyka k epiglottis;
- plicae glossoepigloticae laterales – pravá a levá párová řasa;
- valleculae epiglotticae – 2 jamky mezi řasami.
Sliznice jazyka[upravit | editovat zdroj]
Sliznice jazyka je kryta vícevrstevným dlaždicovým epitelem, na hřbetu a hrotu jazyka vybíhá epitel v papillae linguales (jejich epitel rohovatí):
- papillae filiformes (papily nitkovité) – nejčastěji zastoupené, štíhlé, na konci roztřepené, epitel na povrchu podléhá keratinizaci, důležitá funkce při rozmělňování sousta při pohybu jazyka oproti tvrdému patru;
- papillae conicae (kuželovité) – ostré, u člověka málo, časté u šelem (drsný jazyk koček aj.);
- papillae fungiformes (houbovité) – kyjovitého tvaru, jednotlivě mezi papillae filiformes, červené (přes tenčí epitel prosvítají kapiláry ve vazivu);
- papillae foliatae (listovité) – rudimentární, na margo linguae vzadu, v jejich epitelu nacházíme chuťové pohárky;
- papillae vallatae (hrazené) – největší, ve stěnách chuťové pohárky (caliculi gustatorii), hluboká brázda kolem každé papily, v počtu přibližně sedmi sestaveny v řadu tvaru „V“ těsně před sulcus terminalis.
Na kořenu jazyka nejsou papily, nýbrž tonsilla lingualis (jde o soubor lymfatických folikulů).
Malé slinné žlázy jazyka[upravit | editovat zdroj]
Na jazyku rozlišujeme tři typy slinných žláz:
- glandula apicis linguae (glandula lingualis anterior) – smíšená seromucinózní žlázka na spodní straně hrotu jazyka;
- Ebnerovy žlázky – hřbet jazyka, v oblasti pod hrazenými papilami, jsou to čistě serózní žlázky, jejich vývody ústí do brázdy kolem hrazených papil;
- Weberovy žlázky – kořen jazyka, pod tonsillou lingualis, jejich vývody ústí do krypt tonsilly, čistě mucinózní žlázka.
Svaly jazyka[upravit | editovat zdroj]
Svaly jazyka tvoří většinu jeho objemu a připojují se ke 2 vazivovým strukturám:
- aponeurosis linguae – zpevněná spodina sliznice hřbetní plochy jazyka;
- septum linguae – sagitální vazivová ploténka ve střední čáře jazyka, připojena k aponeurosis linguae, otvory pro některá příčná svalová vlákna a cévy.
Extraglosální svaly[upravit | editovat zdroj]
Extraglosální svaly začínají na útvarech v okolí, vzařují do jazyka a pohybují jím jako celkem. Mezi extraglosální svaly patří:
Musculus palatoglossus[upravit | editovat zdroj]
- Začátek: okraj palatum molle
- Úpon: radix linguae
- Inervace: nervus glossopharyngeus (IX.)
- Funkce: táhne radix linguae kraniálně
Musculus genioglossus[upravit | editovat zdroj]
- Začátek: střed mandibuly (spina musculi genioglossi).
- Úpon: vzařuje vějířovitě do jazyka při septum linguae, až do aponeurosis linguae.
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: kaudální snopce – táhnou radix linguae dopředu, ostatní snopce – přitahují jazyk ke spodině úst.
Musculus styloglossus[upravit | editovat zdroj]
- Začátek: processus styloideus a ligamentum stylomandibulare.
- Úpon: po bocích jazyka ke hrotu.
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: táhne hrot jazyka dozadu, tělo a kořen dozadu vzhůru.
Musculus hyoglossus[upravit | editovat zdroj]
- Začátek: cornu majus jazylky.
- Úpon: ventrokraniálně do jazyka (laterálně od předchozího svalu).
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: táhne jazyk dozadu a dolů.
Intraglosální svaly[upravit | editovat zdroj]
Intraglosální svaly začínají i končí v jazyku. Jsou uspořádány ve 3 navzájem kolmých směrech. Jejich pohyb mění tvar jazyka.
Mezi intraglosální svaly patří:
Musculus longitudinalis superior[upravit | editovat zdroj]
- Začátek a úpon: táhne se sagitálně pod aponeurosis linguae (je s ní spojen).
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: zkracuje jazyk.
Musculus longitudinalis inferior[upravit | editovat zdroj]
- Začátek a úpon: jde předozadně po zevní straně musculus genioglossus (propleten se snopci musculus genioglossus a musculus hyoglossus).
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: zkracuje jazyk.
Musculus transversus linguae[upravit | editovat zdroj]
- Začátek a úpon: jde napříč od septum linguae k okrajům jazyka mezi snopci ostatních svalů (extra- i intraglosálních).
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: zužuje jazyk.
Musculus verticalis linguae[upravit | editovat zdroj]
- Začátek a úpon: dorsum linguae, upíná se na spodinu jazyka (jde mezi snopci ostatních svalů).
- Inervace: nervus hypoglossus (XII.).
- Funkce: zplošťuje jazyk.
Cévy a nervy jazyka[upravit | editovat zdroj]
Tepny jazyka[upravit | editovat zdroj]
Tepnou jazyka je a. lingualis (z a. carotis ext.) – vysílá rami dorsales linguae, arteria profunda linguae et arteria sublingualis.
Žíly jazyka[upravit | editovat zdroj]
Vedou do vena lingualis a vena comitans nervi hypoglossi.
Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]
Mízní cévy jazyka odtékají z hrotu do nodi lymphatici submentales, z okraje do nodi lymphatici submandibulares, avšak většina odtéká přímo do nodi lymphatici cervicales profundi.
Nervy jazyka[upravit | editovat zdroj]
Motorická inervace – viz svaly jazyka. Senzitivní inervaci zajišťují nervus lingualis (ze 3. větve trigeminu), nervus facialis – apex, corpus; nervus glossopharyngeus (IX.) – radix; nervus laryngeus superior (z nervus vagus – X.) – valleculae epiglotticae. Senzorická inervace vede chuťovou složku a zpočátku je shodná její cesta se senzitivní, jen z prvních dvou třetin jazyka posléze opouští n. lingualis cestou chorda tympani a vstupuje do n. facialis, kde mají chuťová vlákna své pseudounipolární buňky v ggl. geniculi.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- HORKÝ, Drahomír a Květoslava NOVÁKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému pro studenty zubního lékařství [online] . 2. vydání. Publikováno online. 2011. Dostupné také z <http://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=58>. ISBN 978-80-244-2702-7.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.
- JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Basic histology. 8. vydání. London : Prentice Hall International (UK) Ltd., 1992. 488 s. a LANGE medical book; ISBN 0-8385-0587-2.
- KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
- MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2393-8.