Somatotypy
Somatotypy představují taxonomický systém kategorizující lidské postavy podle zastoupení tří základních typů:
- ektomorf
- mesomorf
- endomorf
Každý typ postavy je charakterizován specifickým vzhledem, metabolismem i predispozicemi k různým onemocněním. [1]
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
S rozdělením na ektomorfa, mesomorfa a endomorfa přišel W. H. Sheldon. Jednotlivé typy pojmenoval podle 3 zárodečných listů:
- ektoderm - základ pro kůži a nervový systém (—> ektomorf)
- mesoderm - svaly, kosti (—> mesomorf)
- endoderm - trávicí trakt (—> endomorf)[2]
Stručné charakteristiky čistých somatotypů jsou uvedeny v tabulce:
Stanovení somatotypů[upravit | editovat zdroj]
Ke stanovení somatotypů (podle metody Heathové a Cartera) je potřeba změřit:
- tělesnou výšku a hmotnost
- kostní rozměry (vzdálenosti mezi epikondyly humeru a femuru)
- obvodové rozměry (paže a lýtka)
- tloušťku kožní řasy (tricipitální, subscapulární, suprailiakální a lýtková kaliperace)
Získaná data se převádí pomocí speciální tabulky na body. Bodují se tři komponenty - endomorfní, mesomorfní a ektomorfní:
- ektomorfní komponenta - body závisí na výsledcích kaliperace
- mesomorfní komponenta - hodnocení kostních a obvodových rozměrů vzhledem k tělesné výšce
- endomorfní komponenta - výpočet bodů pomocí indexu výšky (h) a hmotnosti (m):
Výsledkem je trojmístný kód, který určuje míru zastoupení všech tří somatotypů u daného jedince. Tento kód pak určuje umístění v somatografu a tedy příslušnost k jedné ze 13 kategorií somatotypů (ektomorfní mesomorf, centrální typ, ... - viz obrázek somatografu).
Praxe[upravit | editovat zdroj]
Sheldon zkoumal, jak souvisí somatotypy s psychologickými aspekty osobnosti (temperament, charateristické vlastnosti). To je však v dnešní době zastaralý koncept.
Dnes je teorie somatotypů používána spíše v okruhu osobních trenérů a posiloven. Slouží jako pomůcka pro sestavování personalizovaných tréninkových plánů a diet. Na somatografu lze určit zóny výkonnosti, podle kterých se odhaduje úspěšnost daného jedince v různých sportech.
V medicíně mají somatotypy pouze orientační význam. Bylo však prokázáno, že každý z typů má jisté predispozice k rozvoji určitých onemocnění:
- Ektomorf: osteoporóza, slabý imunitní systém
- Mesomorf: kardiovaskulární onemocnění, Arteriální hypertenze
- Endomorf: obezita, DM 2. typu, metabolický syndrom, spánková apnoe, kardiovaskulární onemocnění[3]
Zmíněná onemocnění však mají své konkrétní rizikové faktory, podle kterých se v medicínské praxi orientuje více.
Místo měření somatotypů je ve zdravotnictví používána méně přesná, ale rychlejší metoda BMI.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- CARTER, J. E. Lindsay a Barbara HONEYMAN HEATH. Somatotyping - development and applications [online] . 1. vydání. New York : Cambridge University Press, 1990. Dostupné také z <https://books.google.cz/books?id=eYDO0Yr3droC&pg=PR3&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=1>. ISBN 0-521-35117-0.
- ZAPALA, Michal. Porovnání somatotypů současných studentů UK FTVS a studentů UK FTVS před čtyřiceti lety [online]. Praha : FTVS UK, 2016, dostupné také z <https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/73485/BPTX_2014_2_11510_0_413687_0_162968.pdf?sequence=1&isAllowed=y>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ CARTER, J. E. Lindsay a Barbara HONEYMAN HEATH. Somatotyping - development and applications [online] . 1. vydání. New York : Cambridge University Press, 1990. Dostupné také z <https://books.google.cz/books?id=eYDO0Yr3droC&pg=PR3&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=1>. ISBN 0-521-35117-0.
- ↑ Somatotyp
- ↑ MALINA, R. M. a P. T. KATZMARZYK. Somatotype and cardiovascular risk factors in healthy adults. American journal of human biology : the official journal of the Human Biology Council [online]. 1997, vol. 9, no. 1, s. 11–19, dostupné také z <https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28561486/>. ISSN 1520-6300. PMID: 28561486.DOI: 10.1002/(SICI)1520-6300(1997)9:1<11::AID-AJHB3>3.0.CO;2-T.