Rozpad alfa

Záření alfa

Rozpad alfa je případem spontánní emise těžké částice z radioaktivního jádra. Jejich přeměnou se atomy snaží dosáhnout stabilnějšího stavu. Rozpad alfa je nejčastějším případem přeměny. Mimo rozpadu alfa dochází také k rozpadu beta a spontánnímu štěpení jader.

S přeměnou alfa se setkáváme pouze u těžkých přirozených radionuklidů. Částice alfa je složena ze dvou protonů a dvou neutronů, jedná se tedy o jádro prvku helia. Vzhledem k přítomnosti dvou protonů, nese částice dva kladné elementární náboje. Energetické spektrum daného záření je čárové.

Při emisi částice dochází k přeměně mateřského jádra, protonové číslo Z se zmenší o 2, nukleonové číslo A se zmenší o 4, uvolní se jádro helia (A = 4, Z = 2). Výsledkem přeměny je dceřiné jádro, které v Mendělejevově periodické tabulce prvků leží o dvě místa nalevo od jádra mateřského. Kinetická energie jádra je při emisi zanedbatelná, u emitované částice je nižší.

Při průchodu prostředím částice alfa silně ionizují i excitují a rychle ztrácejí svou energii. Tato skutečnost určuje omezený rozsah záření alfa. Záření alfa je málo pronikavé, pronikavost ve vzduchu je několik milimetrů, ve vodě zlomky milimetrů. Při dopadu na kůži se absorbuje v horních vrstvách pokožky. Záření alfa je proto nebezpečné pouze při vnitřní kontaminaci organismu. Ochranou před zářením je list papíru či oděv, nebo i tenká folie z plexiskla.

Odkazy

Související články

• Záření alfa
• Rozpad beta
• Ionizující záření

Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří, et al. Základy lékařské biofyziky. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2011. 200 s. ISBN 978-80-246-2034-3.

• ROSINA, Jozef a Hana KOLÁŘOVÁ. Biofyzika pro studenty zdravotnických oborů. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1383-7.

• NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. ISBN 80-247-1152-4.