Revmatická endokarditida

Z WikiSkript

(přesměrováno z Revmatická artritida)

Erythema marginatum
Podkožní revmatické uzlíky

Revmatická endokarditida (nebo také revmatická horečka) je akutní zánětlivé onemocnění, které vzniká 2–4 týdny po streptokokové tonzilitidě či faryngitidě (po infekci faryngu či tonzil β-hemolytickým streptokokem skupiny A, vzácně skupiny C nebo G). Revmatická horečka je systémové onemocnění, při kterém může dojít k postižení:

  • kloubů (migrující artritida),
  • srdce (pankarditida),
  • CNS (chorea minor) nebo
  • kůže (erythema marginatum, podkožní uzlíky).

Některé části streptokoka mají antigenní potenciál a stimulují tak buněčnou i humorální imunitu. Zkříženou reakcí pak vznikají protilátky reagující s kardiomyocyty za vzniku myokarditidy, buňkami endokardu za vzniku endokarditidy, vzácněji i s neurony za vzniku chorey.

  • Co se endokardu týče, nejčastěji je postižena mitrální chlopeň (mitrální regurgitace, mitrální stenóza),
  • méně často pak chlopeň aortální (aortální regurgitace v kombinaci s aortální stenózou).
  • Nezřídka při revmatickém postižení srdce vídáme i AV-blokádu I., II. nebo III. stupně.

V rámci revmatické horečky mohou být postiženy všechny tři vrstvy srdeční stěny. V takovémto případě hovoříme o tzv. pankarditidě, což je kombinace současně probíhající endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy.

  • Postižení srdce při revmatické horečce je přitom vždy velice vážným stavem, který může v důsledku těžké myokarditidy či hemodynamicky závažné chlopenní vady vyústit až v srdeční selhání či smrt.

Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]

Mezi klinické příznaky revmatické pankarditidy řadíme:

  • horečku,
  • únavu,
  • palpitace,
  • dušnost,
  • popř. další známky kardiální insuficence.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika se opírá o:

  • anamnézu (streptokoková tonzilitida, streptokoková faryngitida, postižení dalších orgánů v rámci revmatické horečky);
  • fyzikální vyšetření (chlopenní šelest, perikardiální šelest, známky srdečního selhání);
  • laboratorní vyšetření (CRP, FW, leukocytóza, ASLO protiláky);
  • EKG (AV blokáda, nespecifické ST změny);
  • transtorakální, popř. transezofageální echokardiografii.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]


Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. s. 1183-1185. ISBN 80-7262-290-0.
  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.