Regulační mechanismy renální cirkulace
Průtok krve v ledvinách má jako jiné orgány své regulační mechanismy, které lze rozdělit na lokální a centrální. Uplatňují se zejména při změnách tlaku krve, tudíž při udržování stálé glomerulární filtrace. Obecně vazokonstrikce snižuje glomerulární filtraci, vazodilatace zvyšuje.
Lokální regulace[upravit | editovat zdroj]
Za fyziologických okolností má lokální regulace hlavní podíl na udržení stálého průtoku ledvinami. Uplatňují se zejména následující mechanismy.
- Myogenní autoregulace – udržuje stálý průtok krve. Při zvýšeném tlaku krve dochází ke zvýšení napětí na stěně kapilár. V důsledku stimulace baroreceptorů dochází k vazokonstrikci vas afferens. Průtok krve cévou se tak normalizuje. Při opačné situací snížený tlak krve způsobí vazodilataci s následným zvýšením průtoku;
- Tubuloglomerulární zpětná vazba – buňky macula densa produkují signální molekuly, na které reaguje hladká svalovina ve vas afferens a díky svým receptorům dokáží detekovat velikost průtoku v tubulární tekutině. Zpětnovazebný mechanismus spočívá v detekci sníženého průtoku buňkami macula densa (pokles glomerulární filtrace) a v produkci signálních látek, které parakrinně vazodilatačně působí na receptory vas afferens. Při zvýšení glomerulární filtrace je princip opačný, secernovanou látkou je molekula s vazokontrikčním účinkem.
Místní regulační mechanismy dokáží udržet konstantní glomerulární filtraci i při změnách tlaku krve od 80 do 180mm Hg.[1]
Centrální regulace[upravit | editovat zdroj]
Tento typ regulace se uplatňuje zejména při patologických stavech (např. ztráta většího objemu tekutin). Při změnách arteriálního tlaku lokální regulační mechanismy selhávají a uplatňují se centrální regulační mechanismy s nervovým a hormonálním působením.
- Sympatikus převážně působí na vas afferens a pomocí svých α1-adrenergních receptorů vyvolává konstrikci po navázání adrenalinu, noradrenalinu;
- Angiotenzin II má receptory lokalizované ve vas afferens i vas efferens. Podílí se na stimulaci katecholaminů z dřeně nadledvin i ze sympatických zakončení. Působí kontraktilně na mezangiální buňky a snižuje glomerulární filtraci;
- Prostaglandiny se za fyziologických situací neuplatňují. Při patologických stavech se lokálně produkují v ledvinách a svým vazodilatačním účinkem na vas afferens a vas efferens se snaží předejít ischemii, která hrozí působením katecholaminů a angiotenzinu II, jejichž zvýšená aktivita je stimulem pro vyplavení prostaglandinů.
Mezi další látky, které potencují průtok krve v glomerulech, můžeme řadit: atriální natriuretický peptid, glukokortikoidy, oxid dusnatý, kininy. Další vazokonstrikční látky jsou např.: antidiuretický hormon, ATP, endotelin.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2003. 435 s. s. 150. ISBN 80-247-0630-X.
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.