Racionální ATB terapie (pediatrie)

Infekce dýchacího systému patří mezi nejčastější onemocnění u dětí v průběhu celého roku. Jejich počet stoupá především v chladných měsících, kdy onemocnění mívá dítě i vícekrát během několika měsíců. Jedná se především o infekce horních cest dýchacích s lehkým průběhem. V řadě případů se ovšem nemusí jednat o onemocnění banální. Především infekce dolních dýchacích cest, ale i postižení středouší mohou mít těžký průběh a být provázeny řadou komplikací, nebo vést dokonce k dlouhodobým následkům. Převážná většina respiračních infekcí je virového původu, takže jejich léčba je symptomatická. Nicméně některá onemocnění jsou původu bakteriálního – buď jde o primární bakteriální zánět, nebo se bakteriální agens uplatní při komplikaci virového zánětu. Kauzální léčba je potom antibiotická, nicméně vzhledem ke vzrůstající rezistenci a možným komplikacím při antibiotické léčbě především v době hrozivě narůstající četnosti klostridiových enterokolitid (zatím především v dospělém věku) je nutno zvolit antibiotikum co nejužšího spektra se znalostí předpokládaného či prokázaného původce. V praxi nám pomáhá k odlišení etiologie stanovení CRP z kapilární krve.

Tonzilofaryngitida[upravit | editovat zdroj]

Agens: Streptococcus pyogenes
ATB volby: penicilin G, V
Záložní ATB: makrolidy u pacientů s alergií na penicilin linkosamidy při kompliku jící flegmóně či abscesu
Kontraindikace aminopenicilinu pro počáteční možnost záměny s infekční mononukleózou indikace punkce či drenáže

Sinusitida[upravit | editovat zdroj]

Haemophilus influenzae, Streptococcus pneumoniae, S. pyogenes, Moraxella catarrhalis
ATB volby: amoxicilin, co-amoxicilin, cefalosporiny 2. generace
Záložní ATB: makrolidy u alergiků
vzhledem k možné produkci ß-laktamáz je spolehlivější použití co-aminopenicilinů než samotné ho aminopenicilinu

Akutní otitis media[upravit | editovat zdroj]

Streptococcus pyogenes, S. pneumoniae, Moraxella catarrhalis, Haemophillus influenzae (neopouzdřené kmeny), Staphylococcus aureus
ATB volby: amoxicilin cefalosporiny 2. generace
Záložní ATB: makrolidy u alergiků

Racionální ATB terapie[upravit | editovat zdroj]

Antibiotika jsou látky, které inhibují růst (množení) mikroorganismů – bakteriostatická antibiotika, nebo je usmrcují – baktericidní antibiotika.

Základní požadavek na ATB terapii je: optimální antimikrobiální účinek a minimální negativní účinek na hostitele, tedy vysoká selektivita účinku.

Nežádoucí a toxické účinky[upravit | editovat zdroj]

toxické účinky – po vysokých dávkách, při vyšší citlivosti na ATB (většinou se jim dá předejít, případně zmírnit projevy);

alergie – potřeba pátrat v anamnéze;

biologické účinky – změnou přirozené bakteriální mikroflóry kůže či sliznic (často při podávání širokospektrálních antibiotik např. ampicilin, tetracyklin ).

Faktory ovlivňující léčbu[upravit | editovat zdroj]

1) Správná volba antimikrobiálních látek

chronické infekce – správná diagnoza, identifikace původce → cílená ATB terapie;
akutní infekce – empirická léčba (bez průkazu původu);
život ohrožující infekce – navodit dostatečný účinek, co nejrychleji;
Rozšiřující se paleta ATB a nedostatečný přehled o jejich přínosu pro terapii svádí lékaře k předepisování léků se zbytečně širokým spektrem a silným účinkem → rozvoj mnohočetné rezistence.

2) Doba léčby – předčasně ukončená ATB terapie je jedním z hlavních důvodů, který se podílí na vzniku rezistence.

3) Velikost dávky – dána charakterem infekce a vlastnostmi ATB, akutním stavem a věkem nemocného.

4) Cesta podání.

5) Vhodná kombinace léčiv.

6) Monitorování ATB terapie.

ATB politika[upravit | editovat zdroj]

Rezistence bakterií vůči antimikrobiálním látkám je jedním z nejzávažnějších problémů antibiotické terapie. Široké spektrum zavedení antibiotik do klinické praxe vytváří selekční tlak podmiňující přežívání a šíření rezistentních kmenů. Vývoji rezistence napomáhá neuvážené jednání lidí, včetně lékařů (přidávání antibiotik do krmiva zvířat, předepisování antibiotických přípravků při banálních onemocnění nebo jejich volný prodej). S častým výskytem multirezistence se setkáváme hlavně v nemocnicích. Rozvoj rezistence je možné částečně omezit dodržováním racionální terapie (administrativní opatření, ponechání antibiotik v rezervě, vyšetření citlivosti na antimikrobiální látky).

Nejčastější chyby v ATB léčbě[upravit | editovat zdroj]

podání antibiotik u neinfekčních stavů
podání antibiotik u běžných respiračních onemocnění (většinou banální virózy)
podání antibiotik před odběrem materiálu
předčasná změna antibiotik
zbytečná prodloužená terapie (pochybení pacienta)
menší dávka antibiotika (vznik rezistenčních klonů)
použití širokospektrých antibiotik, kde by stačilo užší spektrum
použití injekční formy, kde by stačila perorální (nákladné, nepříjemné pro pacienta)
použitím kombinace antibiotik, kde by stačilo pouze jedno
nedostatečný počet mikrobiálních vyšetření (úsporné důvody)

Zásady správného užívání antibiotik[upravit | editovat zdroj]

Evropské středisko European Centre for Disease Prevention and Control a americký úřad Food and Drug Administration zveřejnily v boji proti antibiotické resistenci několik hlavních zásad pro správné užívání antibiotik.

Nevynechávejte dávky a užívejte svůj přípravek tak, jak je předepsáno.
Antibiotika jsou nejúčinnější pouze v tom případě, že je budete užívat pravidelně dle rozpisu zdravotnického pracovníka. Užívejte antibiotika po celou dobu stanovenou zdravotnickým pracovníkem.
Je důležité využívat celé balení léčivého přípravku, i když se již cítíte lépe. Pokud se léčba zastaví příliš brzy, nemusí léčivo zničit všechny bakterie. Tj. můžete opět onemocnět a zbývající bakterie mohou získat rezistenci vůči antibiotikům, která jste užívali. Nesnažte se „ušetřit si“ antibiotika.
Léčivo je určeno pro konkrétní infekci, konkrétní osobu a konkrétní dobu užívání. Neužívejte zbytky léčivého přípravku.
Vezmete-li špatné léčivo, můžete zpomalit vhodnou léčbu a vaše infekce se může naopak zhoršit. Neužívejte antibiotika předepsaná pro jiné osoby.
Nemusejí být vhodná pro vaše onemocnění, mohou oddálit správnou léčbu a mohou váš stav zhoršit. Pouze zdravotnický pracovník může určit správnou léčbu infekce. Promluvte si se zdravotnickým odborníkem.
Ptejte se zejména tehdy, pokud si nejste jisti, kdy je použití antibiotika vhodné nebo jak jej máte užívat. Nevyužívejte k tomu pouze lékaře, ale ptejte se v nejlépe dostupném místě zdravotní péče – ptejte se ve vaší lékárně!