Psychologie a psychoterapie

Z WikiSkript

Pojem psychoterapie[upravit | editovat zdroj]

  • výraz psychoterapie pochází z řečtiny: „psyché“ = duše; „therapón“ = služebník, sloužit
  • psychoterapie využívá lékařské vědy, psychologické vědy a filosofii (etiku)
  • psychoterapie je léčba, profylaxe (primární prevence) a rehabilitace (terciární prevence) poruch zdraví
  • psychoterapie probíhá jako vědomá, záměrná, strukturovaná a vědecky podložená interakce mezi terapeutem a pacientem (terapeutický vztah)

Obecné zásady psychoterapie[upravit | editovat zdroj]

  1. Využíva prostředky: slova, rozhovor, neverbální chování, podněcování emocí, vytvoření terapeutického vztahu, sugesce, učení, interakce ve skupině
  2. Působí na nemoc, poruchu, anomálii
  3. Cílem je mírnit potíže a podle možnosti i odstranit jejich příčiny
  4. Dochází ke změnám v prožívání a chování pacienta
  5. Psychoterapii provádí kvalifikovaná osoba


Prostředky psychoterapie[upravit | editovat zdroj]

Jsou činnosti, se kterými se setkáváme i v běžném životě. Psychoterapeutickými se stávají v okamžiku, kdy jsou odborně použity s cílem pomoci druhému.

  • psychoterapeutický vztah
  • uspořádání situace v terapii
  • imaginace – spontánní / záměrná
  • učení / nácviky
  • sugesce / hypnóza
  • prostředky:verbální (rozhovor, určení symptom),nonverbální (relaxace, imaginace…)

Cíle psychoterapie[upravit | editovat zdroj]

  1. odstranění drobných příznaků (symptomů)
  2. resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj pacientovy osobnosti (osobnost se přetváří)
  3. úprava psychofyzických stavů, odstranění symptomů, podpora v krizové situaci, pomoc při adaptaci na nové podmínky, změna chování, ovlivnění sociálních vztahů, osobnostní změna


Psychoterapeutické směry hlubinné[upravit | editovat zdroj]

1) Psychoanalytická terapie (Freud)[upravit | editovat zdroj]

  • vychází z psychoanalýzy (rozlišuje vědomí, předvědomí a nevědomí)
  • velmi direktivní způsob terapie
  • pudové tendence jsou rozhodující pro vývoj osobnosti a pro vznik neuróz
  • základní pud – sexuální (libido)
  • neurózy vznikají konfliktem: superego / id / ego
  • dává největší důraz na vývoj v dětství
  • neurózu vyvolává potlačená úzkost
  • psychoanalytickou metodou se mají vytěsněné pudové impulzy odhalit, přivést do vědomí a vrátit pod kontrolu vědomého já


2) Adlerovská psychoterapie (Adler)[upravit | editovat zdroj]

  • pro každý lidský život není rozhodující sexuální pud, ale životní cíl (potřeba začlenit se do společnosti, uplatnit se a prosadit)
  • také klade velký význam na vývoj v raném věku
  • důležitá je rodinná situace (vztahy mezi sourozenci…)
  • pocit méněcenosti = únik do nemoci
  • hlavní zásady – poznat pacientův životní plán, vést pacienta ke změně životního stylu, dodávat mu odvahu


3) Jungovská terapie (Jung)[upravit | editovat zdroj]

  • dělí lidi na intoverty a extroverty
  • odkrývání nevědomých komplexů
  • terapie tkví v odkrývání nevědomých souvislostí (na rozdíl od psychoanalýzy je to přátelský rozhovor)
  • využívá také výkladů snů a aktivní imaginace


Behaviorální psychoterapie (Eysenck, Wolpe)[upravit | editovat zdroj]

  • poruchy chování jsou naučené reakce
  • je-li neurotické chování naučené, musí se přecvičovat a odučovat
  • k vyléčení neurózy nevede změna myšlení, ale změna chování
  • má kořeny v experimentální psychologii
  • pracuje s podmíněnými reflexy
  • využívá metod nácviku a negativního nácviku (nepříjemné podněty a tresty)
  • je jí vytýkáno, že se snaží odstranit pouze symptomy a ne základní příčiny


Humanistická psychoterapie (Maslow)[upravit | editovat zdroj]

  • podtrhuje jedinečnost každé osobnosti a vede k osobnostnímu růstu
  • snaží se pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej s těmito zážitky pracovat
  • pomáhá lidem v jejich duchovním růstu a realizaci vlastního potenciálu
  • důraz na bezprostřednost a spontánnost



Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Kolektív autorov, Preklad: Jozef Hašto.Na problém orientovaná psychoterapia.Vydavateľstvo: Vydavateľstvo F, 1994