Psychologické a sociální teorie duševních chorob
Z WikiSkript
Sigmund Freud[upravit | editovat zdroj]
- zakladatel psychoanalýzy, vědecky strukturovaný systém pochopení duševních chorob
- dynamická síla osobnosti – psychosexuální energie = libido
- pregenitální infantilní sexualita – zaměřena autoeroticky
- vývoj od dětství – stadium orální, sadistickoanální, falické a puberta
- libido může ustrnout v určitém vývojovém stupni, fixace dává podklad perverzím
- potlačení libida – neurózy
- další struktury duševního života – Id, Ego, Superego
- neurosa – konfikt Ego a Id
- psychotické poruchy – poruchy vztahu Ega s okolím
- léčba přesunem zážitků z nevědomí do vědomí – psychoanalýza (ovlivnitelné jen omezeně)
Carl Gustav Jung[upravit | editovat zdroj]
- hledal souvislost mezi osobní zkušeností a existencí celého lidstva
- archetypy – umožňují nadhled nad individuálním osudem
- vznik schizofrenie – prožitek silného afektu, který se rovná spatření bájné Medusy
Alfred Adler[upravit | editovat zdroj]
- neurosa jako obrana člověka proti pocitu vlastní bezcennosti – komplex méněcennosti
H.S.Sullivan[upravit | editovat zdroj]
- základ poruch je v poruše vztahů mezi lidmi
Kalifornská škola[upravit | editovat zdroj]
- také se zabývá mezilidskou komunikací, teorie „dvojí vazby“ – vznik schizofrenie dán mezilidskou komunikací v rodině ("Rodiče mají vždycky pravdu, tatínka neposlouchej, protože lže")
Behaviorální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- studium procesu učení a chování
- neurotický pacient se buď nenaučil neadaptivnímu chování nebo mu správné vzorce chybí
Daseinsanalýza[upravit | editovat zdroj]
- z existenciální filosofie psychiatrů z Německa, zdůrazňuje neopakovatelnost a jedinečnost lidského tvora, terapeut se snaží vcítit do pacienta
Existenciální analýza[upravit | editovat zdroj]
- zdůrazňuje touhu po smyslu života, při pochybách o smyslu existence vzniká frustrace, neurosy a deprese
Humanistická psychologie[upravit | editovat zdroj]
- snaží se pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej ovládat poznané
- osobní rozvoj je v chápaní a projevování svých citů
Teorie vycházející ze studia rodinné interakce[upravit | editovat zdroj]
Rozvíjí se v polovině 20.století
- rodina – malá skupina, která je specificky odlišná od jiných sociálních skupin
- základní interakce – matka–dítě
- nukleární rodina
- rovnováha, někdy za cenu „obětního beránka“ (scapegoat) – např. jedno dítě neustále zlobí, tak rodiče řeší jeho přestupky a ne neshody mezi sebou, to může hrát roli při vzniku schizofrenie
Nexální rodina[upravit | editovat zdroj]
- uzavřená vůči světu a druhým
- ztráta autonomie jednotlivých členů, všichni se musí podřídit vnitřním pravidlům rodiny
- nedostatek individuální a rodinné perspektivy, potlačuje vývoj dětí
- Vývoj onemocnění v nexální rodině:
- fáze – dítě se rodí s obtížemi ve vyjadřování svých potřeb, rodinou nejsou rozpoznány, rodina dítě popisuje jako hodné, bezproblémové, ale vlastně ignoruje jeho potřeby
- fáze – dítě začne mít potřebu projevovat své vlastní já, snaha uniknout kontrole rodiny, je hodnoceno jako „zlé“ dítě, rodina hledá vinu venku (kamarádi, škola…)
- fáze – jedinec odporující rodinným normám je označen za šíleného, rodina se zbavuje viny a hledá problém venku, bludný kruh
Zdravá rodina[upravit | editovat zdroj]
- komunikace je přátelská, nedorozumění se neskrývají, diskutuje se
- uspokojuje citové potřeby členů, otevřená podnětům z okolí
- otec a matka – přirozená autorita, dítě má vlastní prostor
- citové odezvy stálé a jisté
- je jim jasné, že smysl života je v nich samých
Teorie duševních chorob vycházející ze sociální interakce[upravit | editovat zdroj]
- duševní choroba má výraznější charakter sociálního stavu
- trojí zisk z psychického onemocnění (Freud)
- primární – regulace úzkosti
- sekundární – změny v sociální situaci, únik
- terciální – prospěch pro okolí (možnost pečovat, litovat, zbavit se viny)
- status nemocného přináší
- výhody – zproštění povinností, nemocný není zodpovědný za svůj stav
- sankce – úsilí o dočasnost stavu, léčba
- psychiatrické stigma – buď jedinec vlivem pocitu hanby jedná tak, že ho okolí vnímá méněcenně, nebo ho znehodnocují ostatní a pacient se přizpůsobuje
- stereotyp duševně nemocného ve společnosti – násilný, útočný, zákeřný, nebezpečný…
- mnozí lidé se obávají psychiatrického vyšetřování a tají léčbu
- teorie labelingu – duševní choroba vzniká proto, že člověk je tak označen společností či rodinou
- teorie antipsychiatrie
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.