Poranění jater
Poranění jater je druhou nejčastější příčinou hemoperitonea. Játra jsou (spolu se slezinou) nejčastěji poraněným orgánem břišní dutiny. Hlavními mechanismy poranění jater jsou:
- tupé poranění břicha (80–90 % případů v Evropě[1]) – vznikají roztržením (lacerací) parenchymu nebo pouzdra při prudké deceleraci nebo při kompresi mezi žebra a páteř
- pronikající poranění břicha (90 % případů v USA, 70 % v Jižní Africe[1]) – vznikají při bodném nebo střelném zranění
Dělení[upravit | editovat zdroj]
Symptomy poranění závisí na rozsahu poranění, na mechanismu úrazu a na charakteru dalších přidružených poranění. Rozeznáváme 6 typů poranění jater:
Relativně lehká poranění
- I. typ: trhliny pouzdra pronikající do hloubky 1 cm nebo subskapulární hematom (méně než 10 % jaterní plochy)
- II. typ: trhliny do hloubky 1–3 cm (kratší než 10 cm) nebo subskapulární hematom 10–50 % jaterní plochy nebo intraparenchymatózní hematom o průměru menším než 10 cm
Těžká poranění (s 80–100% mortalitou) – časté vykrvácení již na místě nehody nebo během transportu
- III. typ: trhliny hlouběji než 3 cm nebo subskapulární hematom (více než 50 % plochy) nebo intraparenchymatózní hematom o průměru větším než 10 cm
- IV. typ: trhliny parenchymu s postižením 25–75 % parenchymu jednoho laloku
- V. typ: postižení více než 75 % parenchymu nebo cévní postižení – poranění jaterních žil, retrohepatického úseku vena cava inferior, juxtahepatických žil
- VI. typ: také cévní postižení – avulze jater
Terapeutický postup[upravit | editovat zdroj]
Léčba jaterních poranění je buď konzervativní nebo operační. U I. a II. typu lze postupovat pečlivým a soustavným sledováním celkového zdravotního stavu pacienta (konzervativní) a opakovaným CT vyšetřením. U III. až VI. typu je vždy urgentní operační ošetření.
Cílem operační léčby je dočasná nebo definitivní zástava krvácení za současné resuscitace krevního oběhu. Dočasná zástava krvácení se uskutečňuje manuální kompresí, dočasnou tamponádou rouškami anebo v případě pokračování krvácení Pringlovým manévrem, což je komprese cévních struktur v hepatoduodenálním ligamentu (maximální doba uzávěru je 20 min).
Volba techniky definitivního ošetření jater s trvalou zástavou krvácení závisí na stupni krvácení. U nízkých stupňů se dá použit metody lokální hemostázy: prostá sutura, hemostatická sutura s teflonovými proužky, elektrokoagulace, lokální hemostatika atd. U poranění vyšších stupňů se provádí operace v režimu DCS, nejčastěji s hlubokou tamponádou a hlubokou suturou jater. S větsím rizikem a náročností jsou spojené rozsáhlejší výkony jako hepatotomie se selektivním cévním podvazem nebo jaterní resekce.[2]
Po operačním ošetření je nutno počítat s možností sekundárního krvácení, sepse, infekce, ohraničených hematomů, s únikem žluči a biliární peritonitidou as následnou nekrozí parenchymu. Pokud dojde k jaternímu selhání (nekróze), tak nastává poslední možnost – zařadit pacienta do transplantačního programu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Tupá poranění vnitřních orgánů • Poranění sleziny
- Játra • Funkce jater • Biochemická vyšetření jater • Diagnostické zobrazovací metody při vyšetření pankreatu, jater a sleziny
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POKORNÝ, Vladimír, et al. Traumatologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X.
- VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH, et al. Traumatologie dospělých : učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH. Traumatologie dospělých : učebnice pro lékařské fakulty. - vydání. Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 9788073450342.
- ↑ KRŠKA, Zdeněk. Náhlé příhody břišní - aktuální pohled na klasifikaci, diagnostiku a léčbu. 1. vydání. We Make Media, 2022. 332 s. s. 176-177. ISBN 978-80-88400-36-3.
