Myositis
(přesměrováno z Polymyositis)
Myositidy jsou zánětlivá onemocnění svalů a označují se také jako zánětlivé myopatie. Vznikají idiopaticky (nejčastěji), nebo infekčně přímým napadením svalu původcem. Zánětlivé změny ve svalové tkáni mohou doprovázet i systémová onemocnění (např. vaskulitidy).[1]
Idiopatické myositidy jsou charakteristické chronickým průběhem s autoimunitním původem a v jejich diagnostice hraje významnou roli histologický obraz z biopsie.
Idiopatické myositidy[upravit | editovat zdroj]
V rámci idiopatických, neinfekčních myositid rozlišujeme tři choroby, které nejčastěji nastupují kolem 40. roku a jejich incidence stoupá s věkem:
- Polymyositis – hlavním symptomem je slabost proximálních svalových skupin a v histologickém obraze dominuje CD8+ lymfocytární infiltrát invadující i intaktní svalová vlákna
- Dermatomyositis – podobná symptomatika jako u polymyositidy s kožními změnami typicky u malých kloubů a nehtů, vyskytuje se i paraneoplasticky a má specifické perifascikulární atrofie s CD4+ infiltráty
- Myositida s inkluzními tělísky (angl. inclusion body myositis, zkráceně IBM) – charakteristická proximální i distální svalová slabost se specifickými vláknitými inkluzemi pozorovatelnými především v elektronovém mikroskopu
V terapii se využívají především kortikoidy (např. prednison), ale IBM většinou na léčbu neodpovídá. Někdy se nazývají také jako autoimunitní mysoitidy.
Infekční myositidy[upravit | editovat zdroj]
Mají známou příčinu a vznikají společně s infekčním onemocněním, nebo přímým vniknutím infekčního agens např. při traumatickém poškození svalu. Rozdělují se podle původce a mezi nejčastější patří:
- Virové – coxsackie B viry; CMV; AIDS (HIV myositida).
- Bakteriální – klostridie (plynatá sněť); sekundární infekce dekubitů a nekróz; při rozšíření TBC, např. z kostí.
- Parazitární – u trichinelózy, nebo cysticerkózy (často asymptomaticky).
Všeobecné klinické aspekty[upravit | editovat zdroj]
Podezření na myositidu je dobré pojmout při:
- Myalgiích a svalové slabosti.
- Rychlém nástupu příznaků a progresi během několika týdnů.
- Střídavém průběhu onemocnění s remisemi.
- Palpačním nálezu bez pseudohypertrofií.
- Přítomnosti kožních změn.
- Komorbiditách (nádorová a autoimunitní onemocnění)[2].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KRAHMS, Matthias. Kurzlehrbuch Pathologie. 2. vydání. Stuttgart. 2013. s. 476-478.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ EHLER, Edvard, et al. Zánětlivé myopatie. Neurologie pro praxi [online]. 2012, roč. 13, vol. 4, s. 204, dostupné také z <https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2012/04/07.pdf>. ISSN 1080-2711.
- ↑ AMBLER, Zdeněk. Zánětlivé myopatie. Neurologie pro praxi [online]. 2004, roč. 3, vol. 1, s. 150, dostupné také z <https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2004/03/06.pdf>. ISSN 1080-2711.