Polotloušťka látek
Polotloušťka je fyzikální veličina vyjadřující tloušťku daného materiálu, která je potřeba k odstínění intenzity daného lineárního záření na polovinu původní hodnoty. Obvykle se označuje d1/2 (nebo zjednodušeně d) a její jednotkou je metr. Velikost polotloušťky je dána použitým materiálem a vlnovou délkou procházejícího záření. Obecně platí, že čím vyšší energie (kratší vlnová délka) záření, tím lépe záření materiálem prochází (tzn. tím větší polotloušťka je potřeba).
Pro monofrekvenční záření platí: , kde x je podílem délky, kterou paprsek látkou urazil a polotloušťky této látky.
| Polotloušťka | |
|---|---|
| Beton | 44,5 mm |
| Ocel | 12,7 mm |
| Olovo | 4,8 mm |
| Wolfram | 3,3 mm |
Faktor homogenity[upravit | editovat zdroj]
Faktor homogenity (HF) popisuje polychromatickou podstatu paprsku a lze ho vypočítat pomocí podílu polotlouštěk:
d1 je první polotloušťka; d2 je druhá polotloušťka (polotloušťka pro paprsek, který prošel první polotloušťkou).
HF monofrekvenčního záření je vždy 1, pro polychromatické záření nabývá hodnot menších než 1, což vysvětluje tzv. beam hardening effect.
Beam hardening efekt[upravit | editovat zdroj]
Polychromatický paprsek (např. paprsek rentgenového záření) je složený z fotonů s různě vysokou energií. Když paprsek prochází látkou, fotony s nižší energií jsou absorbovány rychleji, zatímco fotony s vyšší energií procházejí lépe. Tím pádem pokud paprsek projde dvěma stejnými předměty, jeho energie není poloviční oproti paprsku, který by prošel jen jedním z předmětů, ale je o něco vyšší, než by se předpokládalo. Důsledkem toho můžou být tmavé pruhy nebo šmouhy mezi dvěma densními objekty na zobrazení pomocí CT.
