Podávání léků per os a ostatní neinjekční způsoby podávání léků

Účel: terapeutický, prevence onemocnění, tlumení nežádoucích příznaků chorob, náhrada chybějících látek v organismu, posilující funkce organismu.

Obecné zásady podávání léků

Léčivo = jakákoliv látka nebo směs látek, které se podávají nemocnému pro léčení nebo mírnění příznaků chorob, pro ovlivnění funkcí. organismu, pro určení diagnózy nebo pro předcházení vzniku nemoci.

Typy léčiv

Léky dělíme na pevné, polopevné a tekuté.

   • Pevné
       ◦ Prášky – pulveres (pulv.) – pro vnější i vnitřní použití (vnitřní: sáčky, želatinové tobolky)
       ◦ Tablety – tabulettae (tbl.) – slisované prášky, k vnitřnímu použití
       ◦ Dražé – tabulettae obductae (drg.) – ochranný obal (poškozují sklovinu, nebo se rozkládají až v nižších částech GITu), nedrtí se, nepůlí, nekoušou
       ◦ Kapsle – capsulae (cps.) – v želatinovém obalu (pomalejší rozpustnost)
       ◦ Zrnka – granula (gran.) – nepravidelná, po lžičkách
   • Polopevné
       ◦ Masti – unguenta (ung.) – tuk s účinnou látkou, na kůži a sliznici
       ◦ Pasty – pastae – mastný základ a cca 50% indif. prášku, nelepí se na kůži, pórovitá, nevstřebává se (ochrana před mokváním)
       ◦ Gely, želé – čiré polotuhé látky s gelem, na kůži (svaly, kůže, klouby)
       ◦ Čípky – suppositoria (supp.) – kuželovitý tvar ke snadnějšímu zavedení
       ◦ Poševní globule – globuli vaginales – jako čípky, kulovité, vejčité, do pochvy ▪ pěny – v tenké vrstvě na kůži
       ◦ Mýdla – sapones – s příměsí léč. látek (př. síra), kožní lék. ▪ náplasti – emplastra – napuštěné léčivou látkou
   • Tekuté
       ◦ Roztoky – solutiones (sol.) –látka v rozpouštědle, po kapkách nebo odměrkách, do úst, nosu, očí, uší
       ◦ Směsi – mixturae (mixt.) – více látek v rozpouštědle, nutno před aplikací protřepat kvůli nerozpustným látkám
       ◦ Tinktury – tincturae (tinc.) – alkoholové roztoky z léčiv získaných z rostlin
       ◦ Suspenze – suspenziones (susp.) – látka je v gelu, aplikace ústy k ochraně žaludeční sliznice
       ◦ Aerosoly, spreje – tekutina uvolněná stlač. plynem na kůži nebo sliznice
       ◦ Čaje – species (spec.) – z rostlin; podobně i koupele a obklady

Názvy léčiv

   • Generický název = mezinárodní jednotný systém názvů léčiv doporučený WHO, přizpůsoben jazyku každé země (u nás Fenobarbital s „f“ a ne „ph“, atd.), používají se v učebnicích farmakologie a v odborných publikacích; INN = International Nonproprietary Name, triviální názvy, které není možno patentovat
   • Výrobní (firemní) název = chráněný název pro určitý lék vyráběný farmaceutickou firmou; může obsahovat jedno i více léčiv
   • Chemický název = přesné chemické složení léku
   • Lékopisný název = generický název v latinské podobě, používá se pro předepisování magistraliter léků

Další dělení léků: komerčně (HVLP = Hromadně vyráběný léčivý přípravek)/individuálně připravené (magistralitae); pro adultes/pro infantibus.

Označené léku

   • název: výrobní název o síla léku:
       ◦ forte = větší obsah účinné látky
       ◦ biforte = dvojnásobný obsah účinné dávky ▪ mite = menší množství účinné látky
       ◦ retard = delší účinek (pomalejší vstřebávání nebo přeměna v org.)
   • expirační čas = doba, po kterou je lék bezpečné užívat
       ◦ 6-místná: DDMMRR (např. 020406 – do 2. dubna 2006)
       ◦ 7-místná: X SSMMRR (X = expirační doba v letech, SS = výrobní série; např. 4 730406 = do dubna 2010)
   • datum výroby léku
   • příbalový leták = návod na použití, uskladnění; uvedeno:
       ◦ název
       ◦ složení
       ◦ účinnost
       ◦ síla
       ◦ doba, kdy má být užíván (např. před/po jídle, před spaním) ▪ jak má být lék uchováván
       ◦ indikace
       ◦ možné vedlejší účinky
       ◦ kontraindikace (stav, který znemožňuje nebo zakazuje podání) ▪ přesný název a adresa výrobce

Objednávání léků

Léky přicházejí z farmaceutických firem do lékáren a z nich se dodávají dle lékařské objednávky na oddělení v originálním balení.

Uskladnění léků

Přehledně, viditelně, podle abecedy; na oddělení jsou v tzv. příruční lékárně (skříň vhodná k uskladnění léků; zvlášť léky k vnitřnímu použití, vnějšímu použití, injekční léky, trezor na opiáty a jiné psychotropní látky) – nemají přístup nepovolané osoby, není v blízkosti topení ani na slunečním světle, je uzamčena (klíče sloužící sestra); některé (podle příbalovém letáku) jsou v lednici.

Omamné a psychotropní látky:

   • Tlumení bolestí a kašle (opiátová antitusika)
   • Oddělené objednávání i uskladnění; pro manipulaci s nimi platí spec. předpisy
   • Spotřeba se zaznamenává do spec. knihy: datum, jméno a příjmení nemocného, číslo chorobopisu, název opiátu, podané množství, podpis lékaře a sestry; každý opiát má svou stránku, uvádí se aktuální množství léku.

Účinky léků

   • Terapeutický = žádoucí o vedlejší = nežádoucí
   • Očekávané = vyplývají z vlastností léku
   • Neočekávané = alergie a šokové stavy
   • Toxický = důsledek předávkování, požití léku na vnější použití, hromadění léku v krvi nebo tkáních (kvůli poškozenému metabolismu léku)

Léková alergie

Reakce na antigen, alergická reakce až anafylaktický šok (dušnost, pokles krevního tlaku a oběhové selhání).

Tolerance léku

Nízká nebo klesající fyziologická odpověď na lék, vede k nutnosti zvýšit jeho dávku (například zvýšená schopnost odbourávání a vylučování).

Léková interakce

Vzájemné působení v organismu, kdy se změní vlastnosti dvou a více zároveň podaných léků, mohou se navzájem vyrušit, posílit apod. (vlastním účinkem, ovlivněním vstřebávání, metabolismu či vylučování). Do dekurzu pacienta se zapisuje název léku, lék. formu, dobu podání, způsob podání, přesné množství jednotlivé dávky, denní dávku (většinou 1–3krát denně – záleží na indikační skupině – antibiotika: přesné časové určení, hypnotika v 21 hodin apod.)

Zásady pro manipulaci s léky

   • Hygienické zásady při manipulaci
   • Soustředěnost a kontrola správnosti léku, jeho dávky a účinku o poučení nemocného o užívání
   • Pravidelně a ve stanovenou dobu o výhradně z originálního balení
   • Přesný záznam do dokumentace pacienta

Způsoby aplikace léků

   • Perorální aplikace – per os (p.o.) – nejčastější a nejpohodlnější
   • Sublingvální aplikace – nutno až do rozpuštění a vstřebání (do podjazykových cév)
   • Aplikace per rectum
   • Parenterální aplikace (injekční způsob podání viz kapitola 35)
   • Lokální aplikace – místně na kůži nebo sliznici
       ◦ Léky aplikované na kůži – dermatologická léčba
       ◦ Prostředky na instilaci a irigaci (vykapání a výplach) – do těl. otvorů a dutin ▪ inhalační prostředky – do dýchacího ústrojí

Nástup podání léků

   • Do tepny – ihned
   • Do žíly – za 1 minutu
   • Pod jazyk, na nosní sliznici – za 1–2 minuty o do dýchacího ústrojí – za 2–3 minuty
   • Do svalu – za 5-10 minut
   • Do konečníku, do pochvy, na kůži – za 15 minut
   • Per os – do zažívacího traktu – za 30 minut

Perorální aplikace

   • Kontraindikace: zvracení, napojení na žaludeční nebo střevní odsávání, bezvědomí, neschopnost polykat
   • Postup:
       ◦ Zkontrolujeme pomůcky, zda je pacient schopen polykat, nepotřebuje pomoc
       ◦ Podáváme podle ordinace v chorobopise, v dekurzu
       ◦ Zkontrolujeme údaje (dokumentaci pacienta, název a dávku léku, čas a způsob podání, ordinaci nepřepisujeme!)
       ◦ Při přípravě do lékovky kontrolujeme název léku z lékové karty
       ◦ Zkontrolujeme, zda nemocný lék požil
       ◦ Údaj o podání zaznamenáme do chorobopisu

Sublingvální aplikace

Nejčastěji nitroglycerin (při ISCHS1), pacient počká, dokud bolest neustoupí, pak vyplivne zbytek léku. 22.4 Aplikace per rektum Čípky, masti a roztoky – léky s lokálním účinkem (podpora defekace) a celkovým účinkem (antipyretický, antiemetický). Výhody:

   • Vyloučeno dráždění horní části trávicího ústrojí
   • Zvýšené vstřebávání některých látek (glukóza, soli apod.)
   • Vyšší koncentrace v krevním řečišti (krev z konečníku neprotéká játry)

Aplikace kůží

Masti, pasty, krémy, gely, spreje, prášky a roztoky.

   • Dodržujeme intervaly a způsob aplikace.
   • Nedráždíme kůži nadměrným třením, tlakem a násilným odstraňováním předešlých léků.
   • Na větší plochu rukama v rukavicích, na menší plochu dřev. lopatkou nebo vatovou štětičkou.
   • Není-li lék určen pro jednoho pacienta, nevracíme se použitou štětičkou do nádoby.

Aplikace do očí

Masti a tekuté léky s lokálním účinkem.

   • Výplach spojivkového vaku – používáme oční vaničku (z poloviny naplníme, přiložíme k oku, pacient zakloní hlavu a koulí otevřeným okem, zbytek se vylije do emitní misky).
   • Vkapání léků (pacient sedí s mírně zakloněnou hlavou nebo leží, ukazovákem a palcem lehce otevřeme víčka, pod okem držíme čtvereček buničiny, aniž bychom se dotkli oka nebo řas, vkápneme do vnitřního koutku lék, pacient zavře víčka a koulí okem).
   • Vkládání masti (jako u léků, jenom: nemocný kouká vzhůru, mast aplikujeme z tuby do spojivkového vaku).

Aplikace do ucha

Mast či vkapání (pacient leží na boku, na zdravém uchu nebo sedí na židli bokem k opěradlu, zdravé ucho k rameni, pod uchem držíme čtvereček buničiny, mast nanášíme krouživým pohybem štětičkou do zvukovodu, při kapání pacient nechá 1-2 min hlavu v úklonu).

Aplikace do dýchacího ústrojí

Roztoky, masti (nosní sliznice), látky ve formě plynů a par – kapky, inhalace, spreje.

   • U kojenců nevkapáváme do nosu kapky, ale nanášíme potřebou štětičkou!
   • Aerosolové a suchá práškové inhalátory (pro děti, nesmí se do nich vdechovat).
   • Nebulizátory (rozprašovače) – inhalované náustkem, maskou.
   

Použitá literatura

• JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.

			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.