Plasty v protetice
Z WikiSkript
Plasty jsou hlavní protetické materiály sloužící pro fixní i snímatelnou protetiku. Plastické hmoty používané v protetice jsou složeny z množství makromolekul. Makromolekulové látky vznikají třemi základními reakcemi:
- polyadicí,
- polykondenzací
- polymerací
Plasty mohou být po zpracování:
- rigidní
- dočasně pružné
- trvale pružné
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
- Metakrylát – obvykle dodáván ve formě tekutiny a prášku, základem je perličkový polymer, tekutiny obsahují monomerní metakrylát, dalšími důležitými komponentami jsou iniciátory a stabilizátory reakce a pigmenty. Polymerační reakce je exotermická, lze jí zahájit zahřátím, pomocí chemických iniciátorů, ozářením světlem nebo pomocí mikrovln.
- Polyamidy – vhodné použití mají např. pro zhotovení bazí celkových náhrad u pacientů s alergií na metakrylát.
- Silikony – používají se především na podkládání deskových náhrad.
- Epiminové pryskyřice – zhotovování ochraných korunek a můstků razidlouvou metodou.
Nejdéle jsou používané metakryláty. Nejčastěji pak methylmetakryláty (MMA), které dělíme na korunkové a bazální.
MMA se vyznačuje snadným laboratorním zpracováním, vyhovujícími mechanickými vlastnostmi a stálostí v prostředí dutiny ústní.
Podle způsobu formování je dělíme na lisovací, volně modelovatelné a licí.
Dle typu polymerace rozlišujeme:
- světlem tuhnoucí
- chemicky
- teplem
- mikrovlnná polymerace
- Teplem tuhnoucí plasty
- speciální vodní nebo parní lázeň
- korunkové a bazální plasty
- Chemicky tuhnoucí plasty (=samopolymerující plasty)
- radikálová polymerace
- opravy - prasklá snímatelná protéza, odpadlá faseta
- Světlem tuhnoucí plasty
- korunkové plasty
- pomocné plasty (individuální otiskovací lžíce)
Nevýhody[upravit | editovat zdroj]
- Jejich polymerace je provázena polymeračním smrštěním a výsledný polymer má značný koeficient tepelné roztažnosti.
- Alkohol a některá desinfekcia mohou narušit povrch tohoto materiálu.
- Po vyloučení monomeru při nedokonalé polymeraci může docházet k porozitě materiálu.
- Pro zajištění odolnosti náhrady je nutné dodržet předepsaný poměr prášku a tekutiny, pomalé ochlazování hotové náhrady a přechovávání náhrady ve vodě.