Parametry poškození hepatocytu

Aminotransferázy[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Aminotransferázy.

Přenáší aminoskupinu z aspartátu na oxoglutarát za vzniku glutamátu a oxalacetátu.
Přítomná je nejen v buňkách jater, ale i jinde (svaly, ledviny, pankreas i v erytrocytech − při hemolýze se aktivita AST v krvi zvyšuje).
Dvě formy – jedna je v mitochondriích a druhá v cytosolu (35 %).
S-AST = 0,66 μkat/l.

Transaminační reakce.

Katalyzuje přenos aminoskupiny z alaninu na oxoglutarát, vzniká glutamát a pyruvát.
V největší koncentraci je v játrech a ledvinách.
Přítomná pouze v cytoplasmě.
Poločas ALT je asi 48 hodin, koenzymem je pyridoxalfosfát − při stanovení enzymové aktivity je jeho množství limitující.
Proto měříme většinou zákal (změna absorbance NADH).
S-ALT = 0,73 μkat/l.

Transaminační reakce.

Pro interpretaci platí, že ALT je citlivý ukazatel porušenosti membrán, k většímu vzestupu AST dochází až po nekróze buněk.
ALT − senzitivita (83 %), specifita vůči jedincům s chorobou (84 %), AST − cca 70 %.
Tzv. de Ritisův koeficient − poměr AST/ALT, prognosticky závažnější při hodnotě větší než 0,7–1.
Největší hodnoty transferáz − virové hepatitidy (prodromální stádium − 2×, po dvou týdnech až 50× zvýšený, okolo 8. týdne se normalizují).
Rychlý vzestup (cca 30×) − toxické poškození jater.
Lékové a alkoholové intoxikace − mírnější vzestup.

Relativně specifická pro játra (v játrech asi 10× více než jinde).
GMD je mitochondriální enzym, vyskytuje se také ve svalech, v mozku a leukocytech.
Mění glutamát na oxoglutarát.

S-GMD = 0,123 kat/l (muži); 0,088 kat/l (ženy).

Masivní vzestup GMD je projevem nekrózy jater nebo neoplázie.
Při obstrukcích a cholestáze rostou hodnoty až 10× (indukce tvorby enzymu v buňkách).
Senzitivita je však pod 50 %.

Pro vyšetření jater má laktátdehydrogenáza spíše omezený význam − je to cytosolový enzym, který se vyskytuje prakticky ve všech buňkách.
Poločas isoenzymů s jaterními podjednotkami (LDH₅ a LDH₄) − krátký poločas (10 h).
Převažují srdeční podjednotky – LDH₁ a LDH₂, které cirkulují déle.

S-LDH = 2,5–7,7 μkat/l.

Informace o celkové LDH je nespecifická.
Z jaterních poruch − největší vzestup u akutního jaterního selhání či toxické lézi, také při hepatitidách, u metastáz do jater; u obstrukcí bývá nízká.
Vyšetření isoenzymů elektroforézou − nejvýznamnější je vzestup LDH₃ − infekční mononukleóza (z rozpadlých monocytů), nebo plicní embolie (z trombocytů).

Normálně prostupuje minimálně;
citlivý ukazatel;
stoupá hlavně při intoxikacíxh a lékovém poškození, také u chronických hepatitid a hepatocelulárního karcinomu.

SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.