Přístrojová technika k UPV/SŠ (sestra)

			Tento článek je určen pro studenty středních a vyšších odborných škol oboru všeobecné ošetřovatelství
			Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci.
			Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi.

Ventilátor

• Technické zařízení, které zcela nebo částečně zajišťuje výměnu plynů mezi alveoly a vnějším prostředím
• Směs je vháněna tzv. Supraatmosferickým tlakem (vyšší tlak než je v okolí přístroje)

Rozdělení ventilátorů

• Rozdělení dle věku pacienta

→ na ventilátor novorozenecký, dětský.

→ univerzální - umožňuje provádět UPV u dětí i dospělých.

→ ventilátor pro dospělé, kde zohledňujeme i váhu pacienta a velikost kanyly.

• Rozdělení dle užití

→transportní ventilátor, přenosný, určený pro přesun pacienta (např. Oxylog 3000 od firmy Drager či oxylátor).

→ ventilátory k provádění domácí UPV.

→ anesteziologické přístroje umožňující podávání inhalačních anestetik.

→ ICU ventilátory, tzv. servoventilátory, ventilátor schopen sledovat i parametry, které jsou naměřeny v okruhu.

• Dle konstrukce řídící jednotky:

→ elektronické.

→ mikroprocesorové.

→ mechanické.

• Dle zajištění inspirační fáze

→ generátory tlaku, průtoku, času, objemu.

• Standardní X vysokofrekvenční.
• Poloautomatické X automatické.

Princip činnosti

• Ventilovanému pacientovi je tlak k nádechu generován pouze přístrojem (ozn. Ppres) nebo vzniká v kombinaci s tlakem vyvíjeným dýchacími svaly (ozn. Pmus).
• Velikost tlaku, který je nutný k nádechu, je dán součtem

• Tlaku potřebného k překonání odporu respiračního systému (dýchací okruh, plicní tkáň a hrudní stěna).
• Tlaku nutného k udržení rozepnutých DC.
• Tlaku nutného k překonání endexpiračního alveolárního tlaku.

Konstrukce - obecné schéma

• Zdroj pohonu – stlačený plyn, elektrická energie.
• Pohonné zařízení – přeměna energie ze zdroje na pracovní tlak přístroje, který vykoná práci.
• Řídící jednotka (ŘJ) – koordinuje činnosti a ovládá pohonné zařízení, dle konstrukce určována generace ventilátorů; hardware a software → generace přístrojů.

• I. Generace – ŘJ pouze mechanická (Chirolog 1, Dräger Oxylog 1000).
• II. Generace – ŘJ částečně elektronická, jsou zde již jednoduché alarmy (soudobé anesteziologické přístroje, Dräger Oxylog 2000).
• III. Generace – mikroprocesor umožňující elektronickou zpětnou vazbu a regulaci řídících ventilů na základě snímaných údajů (Dräger Evita2, Puritan Bennett 7200).
• IV. Generace – multiprocesorové ventilátory umožňující hybridní režimy (Dräger Evita XL, vysokofrekvenční ventilátory).

• K řídícím proměnným patří tlak, objem, průtok, čas.
• K fázovým proměnným patří trigger, limitace a cyklování.
• Zařízení k modulaci exspiria – PEEP ventil.
• Ovládací prvky – počítačová obrazovka s kurzorem či dotykovým displejem nebo pomocí mechanických ovládacích prvků (páčky, knoflíky na točení apod.).
• Měření tlaku a průtoku:

• Tlakový převodník je umístěn buď na Y spojce nebo v některém z ramen okruhu, měřením tlaku je kontrolována funkce přístroje, sledována jeho činnost, nastavení alarmů, dle tlakového gradientu lze iniciovat nádech.
• Objem je kalkulován dle tlaku a průtoku v čase, zařízení se nazývá pneumotachograf či anemometr

• Monitorovací jednotka – systém alarmů zajišťující bezpečnost, zobrazuje aktuální hodnoty a jejich trendy, při překročení limitu spustí alarm.
• Bezpečnostní prvky – záložní zdroj, záložní ventilační režim, antiasfyktický ventil, kompenzace netěsnosti apod.
• Konstrukce a uspořádání ventilátorů se liší, bez rozdílu však musí splňovat základní požadavky pro nastavení optimální ventilace u konkrétních pacientů.

Okruh ventilátoru

• Jednocestný X dvoucestný systém.
• Okruhy na jedno použití X okruhy k opakovanému užití.
• Vyhřívané okruhy X okruhy bez vyhřívání X okruhy s dvojitou stěnou hadic.

Základní parametry

• FiO2 = frakce kyslíku – procentuální podíl O2 v dýchací směsi (21-100% = 0,21 - 1).
• MV = minutový objem – množství směsi vdechnuté za 1 min. (MV=Vt x f).
• Vt = objem vdechnutý na 1 nádech (cca 500 ml).
• PEEP = hodnota přetlaku (v cm H2O).
• P-peak = tlak v dýchacích cestách.
• Celková frekvence : spontánní + „umělé“ dechy.
• Typ ventilátorilace.

Prostředky pro zvlhčování a ohřívání

• Aktivní zvlhčování – směs proudí přes komorový systém, kde dojte k jejímu ohřátí a zvlhčení sterilní vodou.
• Pasivní zvlhčování – do okruhu zařazen výměník vlhkosti a tepla (HME filr).

Nebulizátory

• Tryskové X ultrazvukové.
• Nebulizátor lze připojit buď na koncovku stlačeného plynu u ventilátoru (aplikace aerosolu v synchronizaci s inspiriem) nebo zařazujeme nebulizátor s kontinuálním průtokem z rozvodu kyslíku.
• Spacery.

Monitorace

• Oxymetry – slouží k měření saturace kyslíku (0-100% SPo2) a pulzní frekvenci (20-250 úderů/min.).
• Kapnometry – slouží k měření vydechovaného CO2.
• Ventilometry – monitorují ventilační parametry v okruhu anesteziologických přístrojů (VENAR,ANEMAT,N8).

Odsávací zařízení

• Centrální – centrální rozvod.
• Mobilní – mechanická X elektrická.

ECMO

• Mimotělní membránová oxygenace užívaná v případech, kdy plíce nejsou schopny plnit svojí funkci.
• Jedná se o systém podobný mimotělnímu oběhu, kdy pomocí katetru je z oběhového systému odebírána krev, která je následně hnána přes oxygenátor a pumpována zpět do těla.
• Nutná kontinuální heparinizace.

Veno-venózní

• Okysličování žilní krve vrácené zpět do žilního systému.
• Pouze výměna plynů, nejde o podporu oběhu.
• Odvodná kanyla je v pravé vena jugularis interna → krev nasávána do pumpy → oxygenátor → návrat do oběhu do vena femoralis.

Veno-arteriální

• Výměna plynů i podpora oběhu.
• Odvodná kanyla v v pravé v. jugularis interna → krev nasávána do pumpy → oxygenátor → návrat do oběhu pacienta pravou a. carotis communis.

Odkazy

Externí odkazy

• Umělá plicní ventilace

Použitá literatura

• DOSTÁL, Pavel, et al. Základy umělé plicní ventilace. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2005. ISBN 80-7345-059-3.