Pánevní vyšetření
Pánev (latinsky: pelvis) je spojením dvou kostí pánevních a křížové kosti. Její kostěný podklad tedy tvoří os sacrum a os coxae (složena ze tří kostí - os ilium, os ischii a os pubis).
Nejvýznamější spojení pánve je sakroiliakální kloub a pubická symfýza, která spojuje obě stydké kosti vpředu. Hormonální regulace na konci těhotenství rozvolňuje strukturu symfýzy, čímž umožňuje rozšíření pánve při porodu.
Uložení pánve v těle[upravit | editovat zdroj]
Pánev je uložena kaudálně od dutiny břišní a kraniálně od dolních končetin, je spojena s kostmi dolních končetin pomocí kyčelního kloubu.
Sklony pánve
Funkce: stabilita a funkce pánevního dna, které tvoří svalové pánevní dno, jehož středem je hráz (perineum). Při zvětšení sklonu pánve hrozí k prohloubení bederní lordózy.
- Pánevní sklon - inclinatio pelvis (= úhel, který svírá rovina pánevního vchodu (promontorium – linea terminalis - horní okraj spony) s horizontální rovinou), jeho rozměr činí 60° a lze jej identifikovat na rtg snímku;
- Sklon kyčle - inclinatio coxae (=je přímo měřitelný úhel mezi spojnicí spina ilica superior s horním okrajem spony), rozměr činí 40°;
Tvar pánve[upravit | editovat zdroj]
Pánev rozlišujeme na - malou a velkou pánev. Malá pánev je ohraničena křížovou, stydkou a sedací kostí. Velká pánev je ohraničena lopatami kyčelních kostí. Mezi malou a velkou pánví se náchází linea terminalis .
Pánev muže
Je úzká, vysoká a strmá. Všechny vnitřní rozměry jsou menší a pánevní dutina má kuželovitý tvar. Výběžky, hrany a drsnatiny na kostech jsou nápadné a masivní. Vchod do malé pánve je ve tvaru srdce.
Pánev ženy
Je širší, nižší, plošší a prostornější. Všechny vnitřní rozměry jsou větší a pánevní dutina má válcovitý tvar. Symfýza ženy je nízká (cca 4 cm) a křížová kost je kratší, široká a dozadu vyklenutá. Velký sedací zářez je „prostornější“ a svým klenutím se blíží románskému oblouku a vchod do malé pánve je oválný.
Typy pánví u žen
- Gynekoidní pánev = výskyt asi 40%, má zaoblený přední i zadní segment, nejpříznivější pro porod;
- Androidní pánev = výskyt asi 30% , má úzký přední segment a klínovitý aditus pelvis, typická spíše u mužů;
- Anthropoidní pánev = výskyt 20%, má předozadní průměr pánevního vchodu stejný nebo větší než příčný průměr, aditus pelvis má tvar úzkého dlouhého oválu;
- Platypeloidní typ pánve = výskyt 3%. Má kratší předozadní průměr a aditus pelvis má plochý příčné oválný tvar, nejedná se o vhodný tvar pro vaginální porod.
Pánevní roviny malé pánve[upravit | editovat zdroj]
Máme 4 rozměry malé pánve, které tvoří porodní kanál
V každé pánevní rovině se popisují rozměry: diameter recta, diameter transversa, diameter obliqua a zajímá nás zejména největší rozměr.
Při fyziologickém porodu prostupuje hlavička dítěte tak, že svým předozadním rozměrem následuje největší rozměry daných rovin.
Aditus pelvis (rovina pánevního vchodu)
Ohraničení: linea terminalis - promontorium - linea arcuata - pecten ossis pubis - horní okraj symfýzy, má oválný tvar.
Rozměry:
- diameter transversa (největší vzdálenost lineae terminales) - 13 cm;
- diameter obliqua - 12 cm;
- diameter recta (conjugata anatomica) - 11 cm;
Amplitudo pelvis (rovina pánevní šíře).
Ohraničení: rozhraní S2/S3 - střed acetabula - střed symfýzy, má kruhový tvar. Rozměry:
- diameter obliqua (od incisura ischiadica major k sulcus obturatorius protilehlé strany) - 13,5 cm;
- diameter recta i transversa - 12,5 cm;
Angustia pelvis (rovina pánevní úžiny).
Ohraničení: kaudální konec os sacrum - spina ischiadica - dolní okraj symfýzy, má oválný tvar . Rozměry:
- diameter recta (od dolního konce os sacrum k dolnímu okraji symfýzy) - 11,5 cm;
Exitus pelvis (rovina pánevního východu).
Ohraničení: vrchol kostrče - tubera ischiadica - dolní okraj symfýzy, jedná se o dvě roviny trojúhelníkového tvaru, které jsou k sobě šikmo skloněné.
Rozměry:
- diameter recta (od kostrče k symfýze) - 9 - 9,5 cm, při odklonění kostrče až 11,5 cm;
- diameter transversa - 11 cm.
Rozměry pánve[upravit | editovat zdroj]
Pánevní rozměry vnitřní[upravit | editovat zdroj]
Conjugata anatomica = nemá v porodnictví vlastně žádný význam.
Conjugata obstetricia
Porodnický přímý průměr pánevního vchodu, vede od promontoria k eminentia retropubica (její horní třetina). U ženy měří alespoň 10,5 cm.
Conjugata diagonalis
Jediný prakticky měřitelný vnitřní rozměr pánve, vede od promontoria k dolnímu okraji symfýzy. Měří minimálně 13 cm.
Pánevní rozměry vnější[upravit | editovat zdroj]
Distantia bispinalis
Vzdálenost mezi spina iliaca ant. sup. obou stran. Rozměr 26 cm.
Distantia bicristalis
Spojnice nejvzdálenějších bodů lopat kyčelních. Rozměr 29 cm.
Distantia bitrochanterica
Vzdálenost obou trochanterů major. Rozměr: 31 cm.
Conjugata externa (diameter Baudelocquei)
Od trnu L5 k hornímu okraji symfýzy. Rozměr: 20 cm, minimálně 18 cm.
Michaelisova routa = kosočtverec na zádech v oblasti pánve (obratel L5 - spinae iliacae posteriores superiores a sakrokokcygeální spojení), v minulosti užitečný pro ženy (=křivice).
Lebka novorozence[upravit | editovat zdroj]
Na lebce novorozence rozeznáváme:
- Předozadní rozměr - 11 cm (= ke kterým je třeba připočíst přibližně 4 mm, které tvoří měkké tkáně);
- Vzdálenost obou tubera parietalia (=od temenní kosti) je 9 cm;
- Obvod hlavy novorozence činí 34 cm.
Mezi kostmi klenby lebeční jsou vazivové pásky (fontanely). Obličejová část je drobná (zuby nejsou prořezány), mozková část je o dost větší. Výrazná tubera frontalia et parietalia a nejsou vytvořeny vedlejší dutiny nosní (jen malý sinus maxillaris).
Porodní cesty[upravit | editovat zdroj]
Pojmem porodní cesty označujeme prostor, kterým při porodu prochází dítě.
- Rozeznáváme porodní cesty měkké (dolní segment děložní, hrdlo děložní, pochva, dno pánevní, vchod poševní s hrází, vazy...) a tvrdé (kostěná pánev).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura a zdroje[upravit | editovat zdroj]
- Prezentace 1. Lékařské fakulty v Praze
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. 516 s. sv. 310-316. ISBN 978-80-7169-970-5
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. 516 s. sv. 310-316. ISBN 978-80-7169-970-5