Difrakce světla

Difrakce na dvou štěrbinách

Difrakce (ohyb) světla je odchýlení světla od přímočarého směru šíření. Difrakce nastává po průchodu světla otvorem (štěrbinou), která má velikost srovnatelnou s vlnovou délkou $\lambda$ světla. Tím se liší od refrakce (lomu), reflexe (odrazu) i rozptylu světla, které též mění směr šíření světla.

Světlo je podle Huygensova principu zdrojem elementárních vln. To se používá k vysvětlení difrakce (viz obrázek).

Optická mřížka

Optická mřížka (difarkční mřížka, diffraction grating) je tvořena velkým počtem rovnoběžných vrypů na skle (až 1000 na 1 mm), kdy neporušená místa představují štěrbiny a vrypy mezery mezi nimi. Pro difrakci na ni platí rovnice:

$d\cdot \sin {\theta =m\cdot \lambda }$

kde $d$ je mřížková konstanta (vzdálenost štěrbin), $\theta$ je úhel vycházejících paprsků a $m$ je řád ohybového maxima.

Různé vlnové délky (barvy) se tedy odchylují do různých uhlů. Z rovnice vyplývá, že při průchodu bílého světla (což je směs všech barev) vznikne ohybové (mřížkové) spektrum, kdy je nejvíce odchýleno červené a nejméně fialové světlo. To lze využít pro rozklad světla na barvy v monochromátoru.

Odkazy

Související články

• Disperse světla
• Optická mřížka
• Kapitola Monochromátor v článku Spektrofotometr

Zdroj

• KUBÁTOVÁ, Senta. Difrakce (ohyb) světla [online]. [cit. 2010-09-03]. <https://uloz.to/!CM6zAi6z/biofot-doc>.