Odmítnutí přijetí pacienta

Z WikiSkript

Poskytovatel zdravotních služeb může odmítnout péči o pacienta, který si jej vybral[1][2]:

  • z důvodu kapacity, pokud je překročeno únosné pracovní zatížení,
  • z provozních důvodů,
  • pokud pacient není pojištěncem smluvní zdravotní pojišťovny.


To, že pacient není ve „spádovém území“ zdravotnického zařízení, není důvodem k odmítnutí péče. To, že pacient nemá doporučení od praktického lékaře také není důvodem k odmítnutí péče.[1]

Praktický lékař je povinen v případě potřeby poskytovat návštěvní službu, takže může odmítnout vzít pacienta do péče, pokud je nepřiměřená vzdálenost mezi ordinací lékaře a bydlištěm pacienta[2].

Poskytovatel zdravotních služeb nesmí odmítnout péči v těchto případech, pokud jde o[2]:

  • poskytnutí neodkladné péče,
  • porod,
  • ochranu veřejného zdraví nebo ochranu zdraví při práci,
  • krizové situace,
  • ochranné léčení nařízené soudem,
  • výkon trestu a Vězeňská služba danou péči neposkytuje.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b TĚŠINOVÁ, Jolana. Základní principy a terminologie v medicínském právu [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 3.3.2014. 
  2. a b c Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb., § 48. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372>.