Odběr moče na vyšetření

Vyšetření moči je klinicky významné pro hodnocení různých stavů. Před invazivními způsoby odběru cévkou se upřednostňují přirozené metody. Před odběrem je třeba dbát na hygienu, jinak může dojít k zavlečení infekce do močového měchýře nebo kontaminaci vzorku.

Odebraný vzorek buďto hodnotí sestra sama, nebo jej posílá na rozbor do laboratoře.

Pro odběr moči je potřeba pouze skleněná nebo plastová nádoba („špička“) či jiná nádoba na moč, zkumavky, rukavice a buničina. Nejčastěji se provádí odběr ranní moči metodou středního proudu. Raní moč je vhodná, protože oproti moči z průběhu dne obsahuje větší koncentrace látek.

Při potřebě odebrat moč od mladších kojenců se využívá připevnění speciálního igelitového odběrového sáčku na jejich genitál.

Odběr středního proudu moče

Pacient zahájí močení, po chvíli jej přeruší a do vhodné nádoby vymočí 30–60 ml moče. Močení dokončí, umyje si ruce a odevzdá moč sestře. Ta ji přelije do označené zkumavky a odešle na vyšetření.

Odběr moče z permanentního močového katetru

Moč se nasává pomocí sterilní jehly a stříkačky. Místo vpichu na retenčním katetru se vydesinfikuje, pod úhlem 30–45 ° se provede vpich a zvolna se nasaje moč. Následně se odstraní jehla a moč se vpraví do zkumavky tak, aby nedošlo ke kontaktu jehly s povrchem zkumavky.

Vyšetření moče

Moč se vyšetřuje buďto fyzikálně, nebo biochemicky. Při fyzikálním vyšetření sestra hodnotí množství, barvu, zápach, zákal a zpěnění moče. Množství moči vyloučené za jednotku času se označuje jako diuréza a mělo by představovat asi 60 ml/h. Barva moči je standardně jantarově žlutá, může se však měnit podle potravy, léčiv, ale i patogenních látek. Zápach moči se při cukrovce mění na acetonový, při infekci naopak na amoniakový. Pěna v moči poukazuje na proteinurii nebo glykosurii, pěna má poté bílou barvu. Hodnotit se může i zákal nebo čirost – ranní moč by měla být čirá, při výskytu alkalických látek se vyskytuje bělavý zákal a při výskytu kyselých látek světle růžový zákal. Biochemickým vyšetřením se sleduje výskyt specifických látek v moči. Biochemická vyšetření se dělí na kvalitativní (průkaz látek) a kvantitativní (měření množství). Nejčastěji se prokazují bílkoviny, glukóza, ketolátky, žlučová barviva a případně (mikroskopicky) i krevní buňky.

Použitá literatura

• JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.

			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.