Oběh krve kůží

Stavba kůže a její krevní cirkulace

Hlavním významem krevního průtoku kůží je její termoregulační činnost. Velikost průtoku krve kůží značně ovlivňuje ztráty tepla.

Průtok krve kůží se může fyziologicky pohybovat od 150 do 500 ml/min (1–150ml/100g kůže). Kožní cirkulace obsahuje arteriovenózní anastomózy, které průtok urychlují a uplatňují se při změnách prokrvení kůže. Nejhojnější anastomózy jsou na prstech ruky, ploskách nohou, ušních lalůčcích. Řízení cirkulace je převážně nervové pomocí adrenergních vazokonstrikčních nervových vláken. Na místní regulaci se významně podílí bradykinin, který navozuje vazodilataci. Spolu s krevním průtokem splanchnickou oblastí ovlivňuje krevní tlak.

• Při zvýšené teplotě okolního prostředí, kdy je nutné zvýšit výdej tepla, je klíčová dilatace cév v kůži a větší průtok krve. Stoupá také minutový srdeční výdej a snižuje se tonus sympatiku, střední tlak krve se prakticky nemění. Při extrémní perfuzi klesá průtok v ledvinách a splanchnickou oblastí, tím se udržuje arteriální tlak konstantní.
• Reakce na sníženou teplotu je opačná a cévy se kontrahují jako důsledek zvýšeného tonu sympatiku. Perfuze se snižuje. Při chladovém třesu se zvyšují energetické nároky ve svalech, kde je udržována vazodilatace.

Odkazy

Související články

• Krevní tlak
• Sympatikus
• Termoregulace
• Kůže

Použitá literatura

• GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.

• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.