Nemoci z povolání − seznam, hlášení a odškodňování

Z WikiSkript

(přesměrováno z NzP)


Nemoci z povolání (NzP) jsou skupina onemocnění vznikající působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Zároveň musí:

  • být v seznamu NzP; jestli onemocnění není na seznamu nemocí z povolání, vyplatí se sledovat případné změny v nařízení vlády. Lékař totiž může nemoc uznat jako nemoc z povolání ještě předtím, než se oficiálně dostane na seznam – a to až tři roky zpětně;[1]
  • vzniknout za podmínek, za kterých NzP vzniká;
  • dosáhnout klinického stupně závažnosti, které je jako NzP uznávaný.

Seznam NzP[upravit | editovat zdroj]

Poleptané prsty
  • Nemoci způsobené chemickými látkami (počet 58);
  • nemoci způsobené fyzikálními faktory (12);
  • nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (13);
  • nemoci kožní (1);
  • nemoci přenosné a parazitární (3);
  • nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli (1).

Kompletní seznam najdete zde.

Uznaní NzP[upravit | editovat zdroj]

Silikoza

Pro uznání NzP je třeba objektivně:

  • prokázat diagnózu – toto prokazují střediska NzP;
  • prokázat, že zaměstnanec pracoval v podmínkách, za kterých NzP mohla vzniknout – toto má na starosti místní hygienická stanice nebo SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost).

Posudek[upravit | editovat zdroj]

Nemoc z povolání může posoudit jen lékař specializovaný na pracovnělékařské posudky. Posudek obdrží pacient, zaměstnavatel, lékař (praktický i závodní) a jiní.

Dispenzární péče[upravit | editovat zdroj]

Dispenzarizace je aktivní a systematické sledování zdravotního stavu osoby, u které je předpoklad zhoršování zdravotního stavu, její vyšetření a léčba. Pokud se během pravidelných prohlídek zjistí, že osoba již netrpí nemocí z povolání, příslušné středisko NzP o tom vydá posudek.

Odškodnění[upravit | editovat zdroj]

Zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, je povinen jej pojistit v příslušné pojišťovně pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit rozsah škody, za který je zodpovědný poskytovanou náhradou:

  • za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti (do 65 let nebo data uznání starobního důchodu);
  • za bolest a ztížení společenského uplatnění;
  • za účelně vynaložené náklady spojené s léčbou – léky, zdravotní pomůcky, které nehradí zdravotní pojišťovna;
  • za věcnou škodu.

Pokud zaměstnanec zemře na následky pracovního úrazu anebo na nemoc z povolaní, je zaměstnavatel povinný v rozsahu svojí zodpovědnosti poskytnout:

  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením;
  • náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem;
  • náhradu na výživu pozůstalých;
  • jednorázové odškodné pozůstalých;
  • náhradu věcné škody.

Legislativa

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Súvisiace články[upravit | editovat zdroj]

Externé odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. Dostupnyadvokat.cz Nemoc z povolání [online]. [cit. 2022-06-21]. <https://dostupnyadvokat.cz/blog/nemoc-z-povolani

Použitá literatúra[upravit | editovat zdroj]

  • PELCLOVÁ, Daniela, et al. Nemoci z povolání a intoxikace. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2014. 316 s. ISBN 978-80-246-2597-3.