Nemoci z povolání − seznam, hlášení a odškodňování
Nemoci z povolání (NzP) jsou skupina onemocnění vznikající působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Zároveň musí:
- být v seznamu NzP; jestli onemocnění není na seznamu nemocí z povolání, vyplatí se sledovat případné změny v nařízení vlády. Lékař totiž může nemoc uznat jako nemoc z povolání ještě předtím, než se oficiálně dostane na seznam – a to až tři roky zpětně;[1]
- vzniknout za podmínek, za kterých NzP vzniká;
- dosáhnout klinického stupně závažnosti, které je jako NzP uznávaný.
Seznam NzP[upravit | editovat zdroj]
- Nemoci způsobené chemickými látkami (počet 58);
- nemoci způsobené fyzikálními faktory (12);
- nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (13);
- nemoci kožní (1);
- nemoci přenosné a parazitární (3);
- nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli (1).
Kompletní seznam najdete zde.
Uznaní NzP[upravit | editovat zdroj]
Pro uznání NzP je třeba objektivně:
- prokázat diagnózu – toto prokazují střediska NzP;
- prokázat, že zaměstnanec pracoval v podmínkách, za kterých NzP mohla vzniknout – toto má na starosti místní hygienická stanice nebo SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost).
Posudek[upravit | editovat zdroj]
Nemoc z povolání může posoudit jen lékař specializovaný na pracovnělékařské posudky. Posudek obdrží pacient, zaměstnavatel, lékař (praktický i závodní) a jiní.
Dispenzární péče[upravit | editovat zdroj]
Dispenzarizace je aktivní a systematické sledování zdravotního stavu osoby, u které je předpoklad zhoršování zdravotního stavu, její vyšetření a léčba. Pokud se během pravidelných prohlídek zjistí, že osoba již netrpí nemocí z povolání, příslušné středisko NzP o tom vydá posudek.
Odškodnění[upravit | editovat zdroj]
Zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, je povinen jej pojistit v příslušné pojišťovně pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit rozsah škody, za který je zodpovědný poskytovanou náhradou:
- za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti (do 65 let nebo data uznání starobního důchodu);
- za bolest a ztížení společenského uplatnění;
- za účelně vynaložené náklady spojené s léčbou – léky, zdravotní pomůcky, které nehradí zdravotní pojišťovna;
- za věcnou škodu.
Pokud zaměstnanec zemře na následky pracovního úrazu anebo na nemoc z povolaní, je zaměstnavatel povinný v rozsahu svojí zodpovědnosti poskytnout:
- náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením;
- náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem;
- náhradu na výživu pozůstalých;
- jednorázové odškodné pozůstalých;
- náhradu věcné škody.
Legislativa
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Súvisiace články[upravit | editovat zdroj]
Externé odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ Dostupnyadvokat.cz Nemoc z povolání [online]. [cit. 2022-06-21]. <https://dostupnyadvokat.cz/blog/nemoc-z-povolani
Použitá literatúra[upravit | editovat zdroj]
- PELCLOVÁ, Daniela, et al. Nemoci z povolání a intoxikace. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2014. 316 s. ISBN 978-80-246-2597-3.