Plexus sacralis
(přesměrováno z Nervus gluteus inferior)
Plexus sacralis je největší nervová pleteň v lidském těle. Je vytvořená po stranách kosti křížové. Vzniká spojením předních větví sakrálních nervů − S1−S5, které vystupují ve foramina sacralia anteriora (pelvica). K této pleteni se dále připojují i vlákna předních větví lumbálních nervů − L4 a L5. Ta se spojují v truncus lumbosacralis, který přistupuje shora. Zdola se připojuje n. coccygeus, který vystupuje z hiatus sacralis.
- Pleteň obsahuje v nervech S2–S4 také vlákna parasympatická − sakrální parasympatikus.
Z plexus sacralis vystupují:
- krátké svalové větve − pro pelvitrochanterické svaly − m. piriformis, m. gemellus superior et inferior, m. obturatorius internus a m. quadratus femoris;
- svalové větve − inervace mm. glutei;
- smíšené nervy − inervace svalů a kůže zadní strany stehna, svalů a kůže bérce a nohy.
Nervus gluteus superior (L4−S1)[upravit | editovat zdroj]
Motorický nerv, který po výstupu z pleteně prochází skrze foramen suprapiriforme. Jde spolu s a. et v. glutea superior a vstupuje mezi mm. glutei.
Inervační oblast[upravit | editovat zdroj]
N. gluteus superior motoricky inervuje m. gluteus medius, m. gluteus minimus a m. tensor fasciae latae.
Nervus gluteus inferior (L5−S2)[upravit | editovat zdroj]
N. gluteus inferior je převážně motorický nerv. Po výstupu z pleteně prochází spolu s a. a v. glutea inferior skrze foramen infrapiriforme.
Inervační oblast[upravit | editovat zdroj]
- motoricky − m. gluteus maximus
- sensitivně − zadní část pouzdra kyčelního kloubu
Nervus cutaneus femoris posterior (S1-S3)[upravit | editovat zdroj]
Je to sensitivní nerv, který po výstupu z pleteně prochází skrze foramen infrapiriforme − mediálně od n. ischiadicus − pod m. gluteus maximus. Dále pokračuje po zadní straně stehna až k fossa poplitea.
Inervační oblast[upravit | editovat zdroj]
N. cutaneus femoris posterior sensitivně inervuje kůži v dolní části regio glutea, kůži v regio femoris posterior, kůži hráze, zadních a bočních částí skrota, nebo labia majora.
Větve[upravit | editovat zdroj]
- nn. clunium inferiores − 2−3 sensitivní nervy inervující hýžďovou krajinu
- rr. perineales − několik větví jdoucích v místě rýhy mezi stehnem a hrází − sulcus femoroperinealis − dopředu ke kůži hráze a k zadním a laterálním částem skrota u muže nebo labia majora u ženy
- rr. cutanei − větve nervu na zadní straně stehna, které inervují kůži v regio femoris posterior
Nervus ischiadicus (L4−S3)[upravit | editovat zdroj]
N. ischiadicus (L4−S3) je smíšený nerv a zároveň největší nerv v lidském těle. Po výstupu z pleteně prochází skrze foramen infrapiriforme − zevně od n. cutaneus femoris posterior − na zadní stranu pánve pod m. gluteus maximus.
- Pod dolním okrajem m. gluteus maximus a zevně od tuber ischiadicum je nerv 1−2 cm kryt jen fascií a je tak přístupný pohmatu nebo terapeutickému dráždění
Dále vstupuje pod dlouhou hlavu m. biceps femoris a sestupuje po povrchu m. adductor magnus směrem k fossa poplitea. V různé výši se dělí na n. tibialis a n. fibularis communis.
- Ve 20% případů se dělí vysoko nad fossa poplitea.
Větve[upravit | editovat zdroj]
- svalové větve z tibiální strany − pro caput longum musculi bicipitis femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus a pro část m. adductor magnus
- svalové větve z fibulární strany − pro caput breve musculi bicipitis femoris
- senzitivní větve − pro kyčelní a kolenní kloub
Nervus pudendus (S2−S4)[upravit | editovat zdroj]
N. pudendus je nerv ze spodní části plexus sacralis.
- Spolu s ním vystupují ze sakrální míchy také parasympatická vlákna pro pánevní orgány a pro zevní genitál (zejména pro kavernosní tělesa) − tedy vlákna visceromotorická
Nerv po výstupu z plexu jde do foramen infrapiriforme a spolu s a. et v. pudenda interna opouští dutinu malé pánve. Cestou vysílá svalové větve pro svaly dna pánevního − m. levator ani a m. coccygeus.
Po výstupu z foramen infrapiriforme nerv obtočí spina ischiadica a vstoupí skrze incisura ischiadica minor zpět do malé pánve, ale pod svaly dna pánevního. Tím vstupuje do fossa ischiorectalis a probíhá dopředu po boční stěně této jámy − tj. na m. obturator internus (na jeho fascii) − spolu s a. et v. pudenda interna. Je zde kryt zesílenou duplikaturou fascie m. obturator internus, která tak pro cévy a nerv vytváří canalis pudendalis − Alcockův kanál. V nervově-cévním svazku kanálu je nerv nejmediálněji. Nervově-cévní svazek pak pokračuje dopředu a na zadní straně diaphragma urogenitale vstupuje nad diaphragma urogenitale a podél dolního ramene kosti stydké a pod symfysou pokračuje na dorsum penis / clitoridis.
Větve[upravit | editovat zdroj]
nn. rectales inferiores[upravit | editovat zdroj]
Větve z S3 a S4 jdou ke konečníku. Probíhají napříč přes fossa ischiorectalis a inervují:
- motoricky − m. sphincter ani externus
- sensitivně − kůži kolem análního otvoru
nn. perineales[upravit | editovat zdroj]
Obsahují dvě skupiny větví:
- rr. musculares − větve pro svaly hráze − m. transversus perinei profundus, m. transversus perinei superficialis, m. bulbospongiosus, m. ischiocavernosus
- nn. scrotales / labiales posteriores − sensitivní větve do skrota / labia majora
n. dorsalis penis / clitoridis[upravit | editovat zdroj]
Párový nerv přecházející pod symfysou a pod ligamentum arcuatum pubis na dorsum penis / clitoridis je konečná větev n. pudendus. Nerv vede somatomotorická i somatosenzitivní vlákna pro svaly a kůži. Obsahuje též visceromotorická vlákna − parasympatická vlákna ze sakrálního parasympatiku, k nimž jsou připojena i sympatická vlákna ze spojek plexus sacralis s truncus symphaticus − pro erektilní tělesa. Inervuje:
- sensitivně − kůže penisu (clitoris) a sliznici močové trubice
- motoricky − svaly hráze a m. sphincter ani externus
- visceromotoricky − cévy v corpus cavernosum v corpus spongiosum, v bulbus vestibuli a v dalších složkách erektilních útvarů
Poškození[upravit | editovat zdroj]
Poškození n. pudendus vede k částečné inkontinenci moče a stolice, ke snížení citlivosti inervovaných částí kůže a k sexuálním poruchám.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 672 s. ISBN 80-7169-140-2.