Neuron

Z WikiSkript

(přesměrováno z Nervová buňka)

Neuron je základní funkční a anatomickou jednotkou nervového systému. Je schopen přijmout signál, odpovědět na něj a předávat ho dál pomocí speciálních kontaktů (synapsí) s ostatními neurony, efektory nebo receptory. Člověk má 86 miliard neuronů a zhruba 300 miliard synapsí.

Struktura[upravit | editovat zdroj]

Nervová buňka se skládá z těla (soma, perikaryon) a dvou typů výběžků: aferentních dendritů a eferentních neuritů (axonů).

Soma[upravit | editovat zdroj]

Tělo neuronu je ohraničené plazmatickou membránou, obsahuje receptory a iontové kanály. Tato jeho struktura podmiňuje vznik a šíření vzruchu. Tělo neuronu obsahuje jádro, Nisslovu substanci (granulární endoplazmatické retikulum) a mitochondrie.

Neuron – popis

Výběžky[upravit | editovat zdroj]

Dendrity[upravit | editovat zdroj]

Dendrity přijímají vstupní informace (současně se jedná i o trofický segment). Většinou jsou krátké, bohatě větvené, rozšířené do dendritických trnů, které slouží k modulaci postsynaptického potenciálu při jeho přechodu ze synapse na dendrit. Z neurochemického hlediska jsou velmi bohaté na chemicky řízené iontové kanály.

Neuron
Axon obalený myelinem

Neurity[upravit | editovat zdroj]

Neurity jsou dlouhé výběžky vedoucí vzruchy od těla neuronu (na další neuron nebo efektor), tedy eferentně. Obsahují ribozomy, malé množství mitochondrií a neurotubuly. Z neurochemického hlediska jsou bohaté na napěťově řízené iontové kanály. Místem odstupu neuritu je axonový hrbolek, ten je spolu s iniciálním segmentem neuritu místem vzniku akčního potenciálu.

Myelinizovaný neurit (= axon)[upravit | editovat zdroj]

Myelinizovaný úsek se vyskytuje po celé délce axonu s výjimkou jeho začátku a terminálního větvení. Má význam pro přenos vzruchu, platí, že čím je axon silnější, tím je přenos rychlejší. V průběhu je myelinová pochva přerušována Ranvierovými zářezy, kdy se úseky mezi jednotlivými zářezy nazývají internodia. Rychlost vedení vzruchu je přímo úměrná délce internodií. V PNS je extracelulární prostor v místě Ranvierova zářezu od okolí oddělen souvislou bazální membránou, která se překlenuje přes oblast zářezu, v CNS zde přímo nasedají výběžky astrocytů.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Nervové vlákno.
Nemyelinizovaný neurit[upravit | editovat zdroj]

Hlavní funkcí neuritu je transport některých látek z těla do telodendrií, který je závislý na rozvinutém systému neurofilament a neurotubulů. Rozlišujeme transport anterográdní (z buněčného těla) a retrográdní (do buněčného těla – šíření virů a toxinů).

Typy neuronů
1. Unipolární
2. Bipolární
3. Multipolární
4. Pseudounipolární

Dělení neuronů[upravit | editovat zdroj]

Neurony můžeme dělit z hlediska morfologického, podle délky jeho axonu a z hlediska funkčního.

  1. Morfologické:
    • multipolární (obsahují mnoho drobných bohatě se větvících dendritů) - motorické míšní neurony;
    • bipolární (obsahuje jeden relativně dlouhý dendrit a axon, řadíme zde senzorické neurony (kožní, sluchový, čichový) a nociceptivní vlákna) - buňky sítnice oka;
    • unipolární - nacházíme u savců, v těle dospělého člověka však nikoliv;
    • pseudounipolární (má dlouhý dendrit, který splývá s axonem) - v gangliích periferního nervového systému (ganglion spinale).
  2. Podle délky axonu:
    • Golgiho I. typ – neurony s dlouhým neuritem;
    • Golgiho II. typ – neurony s krátkym neuritem.
  3. Funkční:
    • principální (projekční) – propojují vzdálené oblasti nervového systému;
    • lokální (interneurony) – propojují blízké oblasti.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. ISBN 80-247-0512-5.