NO-syntáza
NO-syntáza (NOS) je enzym katalyzují oxidaci L-argininu na L-citrulin za vzniku NO· cestou intermediárního metabolitu Nω-hydroxy-L-argininu. Syntéza je ovlivňována řadou kofaktorů jako je tetrahydropterin (BH4), flavinmononukleotid (FMN), flavindinukleotid (FAD), redukované thioly, endogenním inhibitorem NOS – asymetrickým dimetylargininem (ADMA) a dostupností substrátu. Kromě toho aktivita NOS I a III odvisí od přítomnosti kalmodulinového komplexu s Ca2+ (CaM-Ca2+).
Isoforma | Typ buněk | Bazální koncentrace NO· | Stimulované koncentrace NO· |
---|---|---|---|
Typ I (nNOS) | neurony, kosterní sval, hladký sval | nízká | přechodně nízká |
Typ II (iNOS) | makrofágy, myocyty, hladké svaly, hepatocyty | žádná | trvale vysoká |
Typ III (eNOS) | endotelové buňky, destičky | nízká | přechodně vysoká |
Účinek NO· v daném biologickém systému závisí na jeho koncentraci, difuzibilitě a koncentraci dalších bioreaktantů (superoxiddismutáza, kataláza, xantinoxidáza, guanylátcykláza, SH-skupiny, OH-skupiny, reaktivní formy kyslíku, hemoglobin). Vzniklý NO· tak může získat elektron za vzniku nitroxylového aniontu (NO-), nebo naopak ztratit elektron za vzniku nitrosoniový ion (NO+). Nitroxylové i nitrosoniové ionty pak reagují s dalšími molekulami nebo radikály.
Bezprostředním metabolitem NO· v krevní plasmě je nitrit (NO2-), který vstupuje do erytrocytů a oxiduje se na nitrát (NO3-). Jiná cesta je interakce se superoxidovým aniontem O22-· za vzniku peroxynitritu (ONOO-). Ten pak oxiduje thioly nebo thioethery, anebo reaguje s tyrosinem polypeptidů, s guanosinem, degraduje sacharidy, navozuje peroxidaci lipidů a štěpí DNA. Tyto pochody hrají klíčovou úlohu např. v dysfunkci cévního endotelu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- MASOPUST, Jaroslav, et al. Patobiochemie buňky. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 2003. 344 s. s. 88–92. ISBN 80-239-1011-6.