Mumifikace

Mumifikace je proces během kterého dochází k vysušování těla. K mumifikaci dochází v suchém, teplém a větraném prostředí jako jsou například katakomby kostelů a klášterů, v podkroví a na půdách - toto je mumifikace přirozenou cestou. Nejdříve dochází k vysušení kůže, pak i vnitřních orgánů. Tělo postupně ztrácí tělesné tekutiny a soli a tím se snižuje hmotnost těla. Průměrná hmotnost dospělého mumifikovaného těla je 5 až 7 kg. Mumifikaci usnadňují hygroskopické látky, které se využívají při umělé mumifikaci těl při náboženských obřadech. U lidského dospělého těla celý tento proces trvá několik let, u dětí přibližně jeden rok.

Mumifikované tělo nelze díky značné tvrdosti tkání pitvat, jsme schopni určit pouze úrazy na kostře. Obrysy těla jsou zachovány. Kůže je výrazně tmavě hnědě pigmentovaná a zprohýbaná. Podkožní tuk vymizel a kůže přímo naléhá na kostru. Vnitřní orgány jsou tuhé a zmenšené. Snáze mumifikují mrtvoly novorozenců, hubených lidí a anemických osob.

Odkazy

Použitá literatura

• ŠTEFAN, Jiří a Jiří HLADÍK, et al. Soudní lékařství a jeho moderní trendy. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3594-8.
• VOREL, František, et al. Soudní lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 1999. ISBN 80-7169-728-1.