Mesotelioma

Mezoteliom – mikrokopický obraz

RTG – mezoteliom v levé pleurální dutině

CT maligního mezoteliomu pravé plíce

Mezoteliom je nádor vycházející z mezotelu (výstelka tělních dutin pocházející z coelomového epitelu − mezodermálního původu).

Patologie[upravit | editovat zdroj]

Mikroskopicky tvoří mezotel jedna vrstva plochých buněk nasedajících na bazální membránu, pod ní se nachází vrstvička subserózního vaziva, jeho buňky si zachovávají schopnost dvojí diferenciace – směrem k epiteloidním i k fibrózním strukturám. Tomu odpovídají také mikroskopické formy nádorů:

epiteliální – papily pokryté oploštělými buňkami,
fibrózní (mezenchymová) – vřetenovité buňky vzhledu fibroblastů,
smíšená (bifázická) – přítomnost epiteliální i vazivové komponenty.

Biologická povaha mezoteliomu může být benigní i maligní (u maligních mezoteliomů je charakteristické implantační metastazování – diseminace po seróze (tzv. difuzní maligní mezoteliom), vzniká deskovité ztluštění viscerálního i parietálního serózního listu, dále nádor invazivně vrůstá do tělní stěny a do vnitřních orgánů).

Makroskopicky se mezoteliomy vyskytují v podobě:

difuzní – především epiteloidní mezoteliomy,
lokalizované – především fibrózní mezoteliomy.

Lokalizace mezoteliomů: pleura, perikard, peritoneum, periorchium (zde se nazývají adenomatoidní nádory a jsou vždy benigní).

Klinická část[upravit | editovat zdroj]

Příznaky − bolest na hrudi a dušnost (souvisí často s hemorhagickým výpotkem v pleurální dutině).

Vyšetřovací metody − RTG, CT, HRCT, biopsie pleury (peritonea), vyšetření exsudátu.

Mezoteliom jako nemoc z povolání − souvisí obvykle s mnohaletou expozicí azbestu. Od expozice až po vznik nádoru uplyne obvykle až několik desítek let (i více než 50 let).

Terapie: blokace tvorby nukleotidů, Pemetrexed, Cis-platina