Prs
Z WikiSkript
(přesměrováno z Mamma)
Glandula mammae[upravit | editovat zdroj]
- největší kožní žláza
- mamma – prs – je vyklenutí na přední stěně hrudníku ženy, v němž je obsažena glandula mammae – mléčná žláza
- několik antropologických tvarových typů:
- mamma disciformis – plochý, nízký, miskovitý
- mamma sphaeroidea – polokulovitý, klasický, pouze přechodně
- mamma piriformis – hruškovitý, začíná se pod ním vytvářet sulcus inframammalis
- mamma pendula – ochablý
- kůže je světlá a tenká, prosvítají podkožní žíly, bohatě inervovaná
- areola mammae – prsní dvorec, v graviditě je větší
- v okolí dvorce jsou drobné hrbolky podmíněné žlázami – glandulae areolares (Montgomeryi)
- papilla mammae – prsní bradavka – zpravidla mírně vyvýšená, někdy lehce vkleslá
- ductus lactiferi – ústí na hrotu papily, přicházejí z hloubky ze žlázy
- area cribriformis papillae – 15–20 otvůrků na vrcholu papily, vyústění ductus lactiformis
- papila má svoje mazové žlázky, které svým sekretem chrání její kůži před macerací mlékem a slinami kojence
- v areole je hladká svalovina, probíhá paprsčitě (v papile šroubovitě)
- na okraji areoly a na hrotu bradavky se upíná do kůže, takže smršťuje areolu a vyzdvihuje papilu; reaguje na dotyk
Premammární tuk
- vyrovnává jamky (fossulae adiposae) mezi žlázovými lalůčky a zaobluje povrch prsu
- ligg. suspenzoria mammae – vazivové pruhy z podkožního vaziva, fixují žlázu k povrchové pektorální fascii
Retromammární tuk
- silná vrsta, ve které se u kojících žen může vyskytnout bursa retromammalis
Poloha a velikost[upravit | editovat zdroj]
- v plném vývoji sahá vertikálně od 3. do 6. žebra, horizontálně od parasternální čáry do přední čáry axilární
- průměr: horizontální 12 cm, vertikální 11 cm
- rozměry závisí na podnebí (teplotě) a věku, přičemž velikost prsu není vždy proporční k velikosti žlázy
Cévy a nervy[upravit | editovat zdroj]
Arterie
- rr. mammarii mediales (a. thoracica interna)
- rr. mammarii laterales (a. thoracica lateralis, aa. intercostales)
- (ze 4. interkostální tepny odstupuje u ženy větev pro prsní bradavku: Pietova papilární tepna)
Vény
- circulus venosus Halleri pod areolou → v. thoracica interna et lateralis (podkožně), vv. intercostales (v hloubce)
Míza
- subareolární plexus (Sappey) → do uzlin při m. pectoralis major, axilárních uzlin, supraklavikulárních uzlin
Podrobnější informace naleznete na stránce Lymfatická drenáž prsu.
Nervy
- sensitivní – nn. intercostales, nn. supraclaviculares
- autonomní – perivaskulárně až k žlázovým buňkám
Corpus mammae, těleso žlázy[upravit | editovat zdroj]
- tvoří jej vlastní žláza uložená uvnitř prsu
- bělošedé laločnaté tuhé těleso s nerovným povrchem
- zevně vybíhá v malý processus axillaris
- lobi mammae → lobuli mammae → žlázové alveoly
- ductus lactiferi → ductus lactifer
- sinus lactiferi – rozšířená místa, kde se hromadí mléko před odchodem z papily; objevují se v době laktace
- na její funkci mají vliv hormony, hlavně LH, hormony placenty, prolaktin
- apokrinní žláza
- colostrum – v prvních dnech po porodu je sekret vodnatý, nažloutlý
- lac – typické bílé mléko
Histologická struktura prsní žlázy[upravit | editovat zdroj]
- složena z 15–20 složených tuboalveolárních žláz – každá tato žláza tvoří samostatný lalok (lobus)
- jednotlivé laloky jsou oddělené hustým kolagenním vazivem a tukovou tkání
- osu každého laloku tvoří lobární vývod (ductus lactiferus) – jako koncová část se rozšiřuje v sinus lactiferus – ten se v oblasti bradavky zužuje a ústí na povrch jako porus lactiferus (průměr 0,5 mm)
- ductus lactiferus se větví v interlobulární vývody
Epitelové buňky
- v ductus lactiferus dvouvrstevný kubický nebo cylindrický epitel, bazální buňky jsou tvořeny buňkami myoepitelovými
- před vyústěním je ductus lactiferus lemován vícevrstevným dlaždicovým epitelem
- v interlobulárních vývodech jednovrstevný kubický epitel na dobře vyvinuté bazální lamině, diskontinuální vrstvička myoepitelových buněk
Změny vzhledem k věku a funkčnímu stavu žlázy
- před pubertou tvoří mléčnou žlázu ductus lactiferi a pár interlobulárních vývodů
- v průběhu puberty další větvení ductus lactiferi a interlobulárních vývodů → z nich vznikají intralobulární vývody – ty jsou základem lobulů, lobuly jsou typickými strukturami mléčné žlázy dospělé ženy, jsou zavzaty do řídkého kolagenního vaziva, jsou odděleny hustším vazivem s kolagenními vlákny
- v průběhu těhotenství dochází k proliferaci buněk na konci terminálních intralobulárních vývodů → vznik alveolů, buňky alveolů se stávají sekrečními buňkami (vyvinuté granulární endoplazmatické retikulum, Golgiho komplex, četné mitochondrie, lipidové kapénky, sekreční vakuoly), každý alveolus je obklopen 4–6 myoepitelovými buňkami (mezi sekrečními buňkami a bazální laminou)
- v průběhu těhotenství je mléko produkováno buňkami alveolů, shromažďuje se v luminu alveolů a v luminu ductus lactiferi, kolem alveolů přibývají plazmatické buňky – prudukce hl. IgA, v sekrečních buňkách přibývá lipidových kapének – secernovány apokrinně a v sekrečních vakuolách přítomen kasein a alfa-laktalbumin – secernovány ekkrinně
- po skončení laktace většina alveolů degeneruje, myoepitelové buňky a bazální lamina nedegenerují (pro další těhotenství)
- po menopauze dochází k involuci žlázy, atrofii sekrečních oddílů i vývodů
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. ISBN 80-86022-80-3.
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. ISBN 978-80-247-1132-4.