Lex artis
S termínem lex artis, doslova zákon umění, se nejčastěji setkáme v ablativu: nějaký postup může být lege artis, tj. „podle pravidel umění“, podle současného stavu medicínského poznání. Opakem je postup non lege artis, „v rozporu s pravidly umění“.
Právní předpisy[upravit | editovat zdroj]
Termín „lege artis“ není v právním řádu České republiky jako takový doslovně zakotven[1], ale je chápan jako ekvivalentní k „odborně správnému postupu“. V kontextu platných právních předpisů jde o „postup dle příslušných profesních povinností a standardů“, „postup na náležité odborné úrovni“ a „v souladu s pravidly svého oboru“.
Závazné jsou právní předpisy a závazná stanoviska České lékařské komory. V ostatních případech jde většinou o několik paralelních doporučení, a pokud jeden dokument provedený postup nedoporučuje, ještě to neznamená, že takový postup je non lege artis[1]. Zdroje jsou např. doporučení odborných společností, metodické pokyny ministerstva, odborné články, monografie atd. Zda byl konkrétní postup v konkrétní situaci postupem lege artis se rozhodne na základě vyjádření soudního znalce (viz níže).
Lege artis podle Úmluvy[upravit | editovat zdroj]
Základní právo pacienta na postup lege artis zakládá Úmluva o lidských právech a biomedicíně (96/2001 Sb. mezinárodních smluv[2]) v článku 4:
| „ | Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. | “ |
| — Článek 4, Úmluva o lidských právech a biomedicíně | ||
Lege artis podle Zákona o zdravotních službách[upravit | editovat zdroj]
Odbornou úroveň coby právo pacienta také zmiňuje §28 zákona o zdravotních službách (372/2011 Sb.[3]). V návaznosti na to je definována povinnost poskytovatele zdravotních služeb (§45) a zdravotnického pracovníka (§49) poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni:
| „ | Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. | “ |
| — odst. 2, §28, zákon 372/2011 Sb. | ||
Náležitou odbornou úroveň pak definuje §4 zákona[3]
| „ | Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. | “ |
| — odst. 5, §4, zákon 372/2011 Sb. | ||
Lex artis podle nového občanského zákoníku[upravit | editovat zdroj]
| „ | Poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. | “ |
| — Nový občanský zákoník, § 2643[5] | ||
Soudní znalec[upravit | editovat zdroj]
Soud si při posuzování, zda jde o postup lege artis, vyžádá buď odborné vyjádření u orgánu veřejné moci (Ministerstvo zdravotnictví ČR), nebo ustanoví znalce, kterého vyslechne nebo mu uloží vypracovat písemný posudek[6]. V praxi soud úředníky ministerstva o vyjádření nežádá a rovnou přistupuje k ustanovení soudního znalce[1]. Při pochybnostech či sporu o znalecký posudek je možné vyžádat revizní znalecký posudek[6] – teoreticky je možné mít prakticky neomezený počet revizních znaleckých posudků[1]. Seznam znalců je veden rejstříkovým soudem. Legislativně jsou soudní znalci upraveni Občanským soudním řádem (§ 127)[6], Trestním řádem (§ 105)[7] a Zákonem o znalcích a tlumočnících[8].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Práva a povinnosti zdravotnického pracovníka
- Prameny medicínského práva v Česku
- Úmluva o lidských právech a biomedicíně
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e ŽĎÁREK, Roman. Postup lege artis [přednáška k předmětu Veřejné zdravotnictví a medicínské právo, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 4.3.2014.
- ↑ Česká republika. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. In Sbírka mezinárodních smluv. 2001. 96/2001 Sb. m. s. Dostupné také z URL <https://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2001/sb044-01m.pdf>.
- ↑ a b c Česká republika. Zákon o zdravotních službách. 2011. 372/2011 Sb. Dostupné také z URL <https://portal.gov.cz/zakon/372/2011>.
- ↑ Česká republika. Zákon o veřejném zdravotním pojištění. 1997. 48/1997 Sb. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-48>.
- ↑ Česká republika. Občanský zákoník. 2012. 89/2012 Sb., § 2643. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>.
- ↑ a b c Česká republika. Občanský soudní řád. 1963. 99/1963 Sb. v pozdějších zněních, § 127. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99>.
- ↑ Česká republika. Trestní řád. 1961. 141/1961 Sb. v pozdějších zněních, § 105. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141>.
- ↑ Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. 1967. 36/1967 Sb. Dostupné také z URL <https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1967-36>.
