Kosmické záření, měření pozadí detektoru

Z WikiSkript


Energetické spektrum kosmického záření

Kosmické záření je ionizující záření, které dopadá na Zemi z vesmíru. Je to záření s nejmenší vlnovou délkou a největší frekvencí kmitů, které známe. Jeho potenciální energie je tudíž obrovská. Naštěstí pro člověka je z velké části odstíněno magnetickým polem a zemskou atmosférou. Na zemi dopadá pouze v nepatrném množství, které je slučitelné s existencí života.

Složky kosmického záření[upravit | editovat zdroj]

Kosmické záření rozdělujeme na primární a sekundární. Jako primární označujeme záření, které nepřišlo do styku se zemskou atmosférou. Jeho energie se běžně pohybuje okolo 10 GeV, ale může dosáhnout až 1018 eV. Naopak sekundární vzniká interakcí primárního se zemskou atmosférou a obsahuje prakticky všechny elementární částice (např. neutrony).

Hodnoty kosmického záření na zemi a mimo ní[upravit | editovat zdroj]

Intenzita kosmického záření je ovlivněna 2 faktory: Nadmořskou výškou a zeměpisnou šířkou. Se stoupající výškou jeho intenzita roste asi do výšky 20 km, pak do 50 km klesá a ve větších vzdálenostech je konstantní. Zajímavostí je, že na pólech je intenzita kosmického záření až o 25 % vyšší, což souvisí s orientací magnetického pólu země.

Kosmické záření v medicíně[upravit | editovat zdroj]

S kosmickým zářením se běžně setkáváme v nukleární medicíně, kde se podílí na chodu detektorů. Konkrétně tvoří tzv. "pozadí", tedy složku, kterou se snažíme eliminovat stíněním. Vzhledem k vysoké energii záření však kompletní eliminace není možná.

Kosmické záření v jiných oborech[upravit | editovat zdroj]

Je logické, že kosmickému záření jsou vystaveni lidé, vyskytující se mimo zemskou atmosféru. Velké potíže působí v kosmonautice, kde se na něj musí pamatovat při konstrukci kosmických lodí. Rovněž cestující v letadlech jsou vystaveni relativně většímu množství kosmického záření stejně tak jako záření gama a RTG. Hodnoty ozáření však nejsou vysoké a při uměřeném používání leteckých dopravních prostředků se nemusíme bát žádných vedlejších účinků.

Pozadí detektoru[upravit | editovat zdroj]

V pozadí detektoru se uplatňují 3 složky záření - vnější záření z okolního prostoru, vnitřní radioaktivita materiálu a elektický šum přístroje. Logicky je kosmické záření přítomno v té první.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, Daniel JIRÁK a František VÍTEK. Základy lékařské fyziky. 4. vydání. Praha : nakladatelství Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2645-1.