Kožní transplantace

Transplantace kůže je nejčastější typ transplantace.

Použití: léčba popálenin, ztrátových poranění, při radikálním odstraňování kožních nádorů.

Transplantáty podle dárce[upravit | editovat zdroj]

autotransplantace – místo odběru podmíněno rozsahem a lokalizací defektu v místě transplantace, vzdálenější → větší změny v kvalitě a barvě kůže → transplantát odebíráme z místa nejblíže mísu defektu; velké defekty – kůže z břicha (v plné tloušťce), hýždí aj.
alotransplantace – nejlepší dočasný biologický kryt otevřených ran, hl. léčba rozsáhlých popálenin – snižuje ztráty tekutin, bílkovin a elektrolytů z rány, podporuje regeneraci epitelu; výměna do 5 dnů; odběr z živých dárců (DK)
xenotransplantace – kůže z prasat – výhodný provizorní kryt – popáleniny

Stavba kůže

dermoepidermální blána – nejtenčí, dobře se přihojuje, nevýhodou sklon ke svrašťování, defekt vzniklý po odběru se spontánně zepitelizuje
dermoepidermální štěp – epidermis + silnější vrstva koria, kvalitní kryt, přihojení do 14 dnů
kožní transplantát v plné tloušťce – nejhodnotnější, všechny vrstvy kůže bez podkožního tuku, přikládáme jen na neinfikované plochy, defekt po odběru ošetříme suturou

malé štěpy – skalpelem
větší transplantáty – Wattsonův nůž, elektodermatom, air-dermatom (→ dermoepidermální štěpy)
síťované (meshované) transplantáty – krytí rozsáhlých ploch s nedostatkem zdravé kůže, oka různé velikosti → mnohonás. zvětšení plochy přenesené kůže + volný odtok transsudátu

popáleniny – alotransplantáty + xenotransplantáty (dočasně) → autotransplantace (později)
traumatologie (kožní ztráty) + poúrazové stavy (náhrada jizevnaté tkáně)
chronické kožní defekty (bércové vředy, nehojící se rány, rozsáhlejší excize kožních nádorů)

MĚŠŤÁK, Jan, et al. Úvod do plastické chirurgie. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, 2005. 125 s. ISBN 80-246-1150-3.