Katatonní syndrom
Katatonní syndrom je nespecifický syndrom vázaný na celou řadu onemocnění. Poprvé byl popsán K. Kahlbaumem v r. 1874 u schizofrenie, ale často se vyskytuje se i u somatických onemocnění. Katatonie byla definována jako empirická jednotka a žádná současná literatura neposkytuje přesnou psychopatologickou definici katatonie.
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Příznaky katatonie lze rozdělit na dva typy, produktivní a neproduktivní.
Produktivní[upravit | editovat zdroj]
- Vzrušení – hyperaktivita, agitovanost, neklid, útočnost, impulzivita, agrese.
- Echo fenomény (echolálie, echopraxie) - pacient automaticky a bez vyzvání opakuje to, co vyšetřující řekl (echolalie), nebo automaticky napodobí gesta, pohyby nebo postoje vyšetřujícího (echopraxie).
- Stereotypie – opakované neobratné nebo strnulé nesmyslné pohyby. Pohyby mohou být komplexní a vzít na sebe formu rituálů nebo kompulzivního chování. Může docházet i k automutilacím při kousání, strkání, pálení, škrábání.
- Manýrování – často doprovází stereotypie a může vypadat jako cílené činy, ale jsou prováděny přehnaným, odlišným nebo zvláštním způsobem.
Neproduktivní:[upravit | editovat zdroj]
- Stupor - výrazné omezení nebo chybění motorické aktivity.
- Mutismus - omezení až naprostá nepřítomnost řeči.
- Negativismus - neústupné až instinktivní odmítání vykonat příkaz, kdy pasivní varianta odmítne příkaz vykonat a aktivní varianta vykoná příkaz naprosto opačný. Aktivní varianta patří spíše do produktivní varianty.
- Vosková ohebnost (flexibilitas cerea)- při pasivním pohybu končetinami se vyšetřující setkává s mírnou prchavou rigiditou podobnou tomu, když se ohýbá voskový předmět, např. svíčka. K voskové ohebnosti se navíc přidává setrvávání pacientových končetin v postavení, do jakého byly nastaveny vyšetřujícím, bez ohledu na to, jak je to nepříjemné pro pacienta, nebo na příkazy, aby toto postavení neudržoval.
- Povelový automatismus - v určitém ohledu opak negativismu, kdy pacient automaticky vykoná to, co se od něj žádá, bez otázek, zaváhání nebo ohledu na důsledky.
Druhy[upravit | editovat zdroj]
- Retardovaná katatonie - převládají neproduktivní příznaky.
- Excitovaná katatonie - převládají produktivní příznaky.
- Maligní neuroleptický syndrom.
- Maligní katatonie (někdy nazývaná Stauderova letální katatonie).
Někteří autoři považují maligní neuroleptický syndrom a maligní katatonii za synonymum, protože je tyto dvě jednotky velmi obtížné odlišit, pouze etiologie je odlišná (maligní neuroleptický syndrom se vyskytuje jako nežádoucí účinek po lécích - nejen antipsychoticích).
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
- Léky:
- benzodiazepiny (rychlé vysazení benzodiazepinů může vyvolat katatonní stav[1]),
- opiáty[2],
- disulfiram [3];
- tumory (zejména frontotemporální oblasti),
- cévní mozkové příhody,
- autoimunní (SLE, limbická encefalitis)[4],
- endokrinní (tyreotoxikóza, hyperparatyreóza, cushingův syndrom),
- psychiatrická onemocnění (afektivní poruchy, schizofrenie, deliria).
Laboratorní nálezy[upravit | editovat zdroj]
U mírnějších forem mohou být laboratorní nálezy v normě.
U závažnějších je typické:
- Zvýšená kreatinkináza
- Nízká hladina železa[5]
- Leukocytóza
Může se také vyskytnout hyponatrémie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOLIBÁŠ, Eduard. Príručka klinickej psychiatrie. 2. vydání. Nové Zámky : Psychoprof, 2010. ISBN 978-80-89322-05-3.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ Modell JG (1997). Protracted benzodiazepine withdrawal syndrome mimicking psychotic depression. Psychosomatics 38: 160–161.
- ↑ Ezrin-Waters C, Miller P & Seeman P (1976). Catalepsy induced by morphine or haloperidol: effects of apomorphine and anticholinergic drugs.Can J Physiol Pharmacol 54: 516–519.
- ↑ Fisher CM (1989). ‘Catatonia’ due to disulfiram toxicity. Arch Neurol 46: 798–804.
- ↑ Guze SB (1967). The occurrence of psychiatricillness in systemic lupus erythematosus. Am J Psychiatry 123: 1562–1570.
- ↑ Moise FN & Petrides G (1996). Case study: Electroconvulsive therapy in adolescents. J Am Acad Child Adolesc Psychiatry 35: 312–318.