Kardiostimulace
Kardiostimulací lze udržet srdeční rytmus ve fyziologických hodnotách v těch případech, kdy dojde k porušení srdeční automatiky nebo k převodním poruchám.
- Zevní stimulace přes ploché elektrody nalepené na kůži. Používá se v přednemocniční péči, v nemocnici jen pro krátkodobé výkony
- Vnitřní stimulace přes drátěné elektrody zavedené žilní cestou do srdce, s použitím implantovaného kardiostimulátoru pod kůži na hrudníku. Dnes jsou již pouze používány kardiostimulátory, které se samy zapojí tehdy, dojde-li ke zpomalení srdeční frekvence pod nastavenou hodnotu a opět se vypnou při obnově rychlejší srdeční akce (pacemaker on demand).
U nemocných, kteří mají implantovaný kardiostimulátor musíme být opatrní například při používání elektrokauterů, kontraindikovaná je pulzní magnetoterapie.
Postup zahájení zevní kardiostimulace (po lopatě)[upravit | editovat zdroj]
Zevní kardiostimulace může být zahájena velmi rychle, vyžaduje minimální nácvik a překlenuje období do trvalé kardiostimulace. Před úvahou o stimulaci musí být zajištěná dostatečná oxygenace/ventilace pacienta. Bradykardie je často výsledkem hypoxie.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
- Bradykardie s hypotenzí vedoucí k poruchám vědomí nebo srdečnímu selhání (dušnost a nebo stenokardie) , nereagující na farmakoterapii atropinem.
Příčiny:
- Zvýšením tonu nervu vagu v prvních 24 hodinách po AIM.
- Sick sinus syndrom (SSS).
- Kompletní AV blok – především u IM přední stěny a bývá spojen s významnou ztrátou funkčního myokardu. Může se projevit jako pomalý náhradní rytmus, nebo asystolie se zachovalou tvorbou P vln
- Akutní stimulační porucha trvalého KS.
Obecně kardiostimulace není příliš úspěšná u asystolie bez zachovalých P vln. Lze jí zahájit u spatřené bradykardické zástavy bez náhradního rytmu.
Umístění elektrod[upravit | editovat zdroj]
Monitorujte pacienta klasickými EKG elektrodami. Odstraňte ochlupení v místě stimulačních (multifukčních) elektrod. Použijte předozadní, nebo klasické defibrilační umístění elektrod,
Nastavení[upravit | editovat zdroj]
V PNP většinou používáme fix rate, nastavení on demand je méně časté. Frekvence se nastavuje cca 70/min. Použijeme nízký stimulační proud 20 mA a postupně zvyšujeme proud až dojde k záchytu. Ideální je palpovat stehenní tepny, protože záškuby svalstva na krku mohou komplikovat palpaci karotid. K záchytu dochází obvykle při proudu 50-100 mA. Při dosažení maxima proudu přístroje bez záchytu je nutné změnit uložení elektrod.
Záchyt (capture)[upravit | editovat zdroj]
Jakmile pozorujeme tvorbu vln T v návaznosti na čárovém kmitu (peak) stimulátoru, dosáhli jsme stimulačního prahu, ale účinnost stimulace je potvrzena až hmatnou pulzovou vlnou. Obvykle zvýšíme proud o 5mA nad dosaženou hodnotu stimulačního prahu.
Při funkční elektrické stimulaci bez pulzu se jedná o PEA (obvykle těžké selhání funkce myokardu, ale pátrejte po dalších příčinách).
Další péče[upravit | editovat zdroj]
Analgosedace může být nutná, pozor na útlum dechu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Kardiostimulace — interaktivní algoritmus + test
- Dočasná stimulace v přednemocniční péči L.Gronych 2017
- Využití neinvazivní kardiostimulace v přednemocniční péči- práce sestry, V. Šmeráková 2006
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- KYMPLOVÁ, Jaroslava. Katalog metod v biofyzice [online]. [cit. 2012-09-20]. <https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice>.