Imunoglobulinová rodina
Skupina funkčně i strukturně příbuzných proteinů, které hrají klíčovou roli v imunitním systému, se nazývá velká imunoglobulinová rodina (imunoglobulin superfamily). Mezi imunoglobuliny řadíme protilátky, specifické receptory T-lymfocytů a B-lymfocytů, molekuly HLA, adhesní molekuly a receptory pro růstové faktory. Jsou exprimovány především na leukocytech, ale některé nacházíme i u jiných buněk (např. HLA I. třídy na všech jaderných buňkách). Vyskytují se jako volné molekuly nebo jsou zabudovány do buněčné membrány.
Imunoglobulinová doména[upravit | editovat zdroj]
Charakteristickým znakem imunoglobulinů je výskyt tzv. imunoglobulinové domény v jejich struktuře. Domény obsahují asi 100 aminokyselin. Mají globulární strukturu. Zvláštností je, že vytváří neúplné prstence, spojené sulfidovým můstkem dvou cysteinů (viz obrázek). Imunoglobulinové domény dělíme podle jejich variability v rámci jednoho typu molekul.
Variabilní[upravit | editovat zdroj]
Domény s vysokou variabilitou (hypervariabilní). Nachází se většinou v části molekuly, která přichází do styku s antigenem nebo ligandem. Označují se V 1-n.
Konstantní[upravit | editovat zdroj]
Tento typ imunoglobulinových domén je charakteristický pro jednotlivé molekuly. Podle nich se dále odvíjí reakce při navázání ligandu. Označují se C 1-n.
Přechodné[upravit | editovat zdroj]
Domény, které si zachovávají částečně konstantní podobu, ale mohou se lišit, nazýváme přechodné. Značí se se H1-n.
Funkce imunoglobulinů[upravit | editovat zdroj]
Všechny molekuly imunoglobulinů jsou schopné rozpoznávat své specifické ligandy (s různě velkou přesností). Jsou tedy základními prostředky ve specifické imunitě.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie pro zubní a všeobecné lékaře. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 207 s. ISBN 978-80-246-0972-0.