Imunoglobulinová rodina

Skupina funkčně i strukturně příbuzných proteinů, které hrají klíčovou roli v imunitním systému, se nazývá velká imunoglobulinová rodina (imunoglobulin superfamily). Mezi imunoglobuliny řadíme protilátky, specifické receptory T-lymfocytů a B-lymfocytů, molekuly HLA, adhesní molekuly a receptory pro růstové faktory. Jsou exprimovány především na leukocytech, ale některé nacházíme i u jiných buněk (např. HLA I. třídy na všech jaderných buňkách). Vyskytují se jako volné molekuly nebo jsou zabudovány do buněčné membrány.

Imunoglobulinová doména

Schéma imunoglobulinové domény.

Charakteristickým znakem imunoglobulinů je výskyt tzv. imunoglobulinové domény v jejich struktuře. Domény obsahují asi 100 aminokyselin. Mají globulární strukturu. Zvláštností je, že vytváří neúplné prstence, spojené sulfidovým můstkem dvou cysteinů (viz obrázek). Imunoglobulinové domény dělíme podle jejich variability v rámci jednoho typu molekul.

Variabilní

Domény s vysokou variabilitou (hypervariabilní). Nachází se většinou v části molekuly, která přichází do styku s antigenem nebo ligandem. Označují se V 1-n.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Genetika Ig, B a T receptorů.

Konstantní

Tento typ imunoglobulinových domén je charakteristický pro jednotlivé molekuly. Podle nich se dále odvíjí reakce při navázání ligandu. Označují se C 1-n.

Přechodné

Domény, které si zachovávají částečně konstantní podobu, ale mohou se lišit, nazýváme přechodné. Značí se se H1-n.

Funkce imunoglobulinů

Všechny molekuly imunoglobulinů jsou schopné rozpoznávat své specifické ligandy (s různě velkou přesností). Jsou tedy základními prostředky ve specifické imunitě.

Odkazy

Související články

• Protilátka
• Specifická imunita

Použitá literatura

• ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie pro zubní a všeobecné lékaře. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 207 s. ISBN 978-80-246-0972-0.