Psychoterapie – základní školy

Hlubinná psychoterapie

Psychoanalýza

• zakladatel: Sigmund Freud
  • upozornil na nevědomou složku lidské psychiky
  • zdůraznil význam pudových sil (pud sexuální a pud destrukční)
  • vytvořil teorii pregenitální infantilní sexuality (orální, sadisticko-anální a falickou)
  • definoval Oidipovský komplex
  • kastrační komplex – strach chlapce ze ztráty penisu
  • 3 teoretické modely osobnosti

1. traumatický model – předpokládá, že psychotraumatizující zážitky vedou k obtížím
2. topografický model – rozlišuje nevědomí, předvědomí a vědomí; během léčby se nevědomé stane vědomým
3. strukturální model – „id“ ono – pudová složka; „superego“ – nadjá, ideály, etika; „ego“ – já, regulace duševního života; konflikt způsobí neurózy

• během psychoanalýzy dojde k náhledu na věci v nevědomí, k uvědomění intrapsychických konfliktů
• rozpracoval metody volných asociací, rozbor snů
• nové proudy psychoanalýzy
  • egopsychologie (studium vývoje psychiky v prvních letech života dítěte, zejména první 3 – základ hlavních rysů osobnosti)
  • psychologie objektních vztahů (odklon od pudů ke vztahům)
  • selfpsychologie (sebepojetí)

Individuální psychologie Alfréda Adlera

• pro člověka je důležité dosáhnout během života uplatnění a prosazení ve společnosti
• když to nejde – pocit méněcennosti
• neuróza je snahou o kompenzaci této méněcennosti
• velký význam sourozeneckých vztahů

Analytická psychologie C. G. Junga

• vyšel z Freudovy psychoanalýzy
• tvrdil, že existuje ještě tzv. kolektivní nevědomí, zahrnuje v sobě zkušenosti kultury – tzv. archetypy – persona (role jedince), stín (spontaneita, kreativita), animus (mužské prvky v ženské psychice), anima (přítomnost ženských prvků v mužské psychice), self (celost osobnosti)
• život má dvě složky – socializace, individuace
• průběh psychoterapie:
  • oba sedí v křeslech, probírají pacientovi vynořující se pocity a myšlenky
  • pozornost se věnuje snům, mají symbolický jazyk
  • aktivní imaginace – rozvíjení představ majících vztah k pacientovu problému

Rogerovská psychoterapie

• nesoustředí se na pacientovu minulost, ale na jeho přítomnost
• předpokládá, že člověk má v sobě potenciál dalšího pozitivního vývoje
• empatie

Behaviorální psychoterapie

• výzkum procesu učení, staví na teoriích učení (Skinner)
• zabývá se projevem psychických poruch v chování, metodou učení se je snaží odstranit, změní se chování a to změní intrapsychický problém
• metoda desenzibilizace – pacient se uklidní, relaxuje a představuje si věci navozující strach (léčba fobií)
• technika selektivního zpevňování – odměna, trest
• nácvik asertivního jednání
• není tak časově náročná

Kognitivně behaviorální terapie

• novější směr
• rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě
• bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje
• předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování
• konstruktivistické paradigma – pohled člověka na svět je jeho vlastním produktem, který odpovídá zkušenosti jedince
• úkolem terapie je změna konstrukce, tj. pohledu na svět
• pacient dostává úkoly, které vedou ke změně jeho myšlenkových stereotypů
• cíle jsou předem stanoveny – musíme přesně definovat myšlenkové postupy, k tomu slouží kognitivně-behaviorální vyšetření
• změna atributů – reatribuce (např. někdo vám neodpoví na pozdrav, pomyslíme si, že je nevychovaný, pak dojde k reatribuci a začneme brát v úvahu i jiné možnosti – únavu druhé osoby, je hluchý, němý apod.)

Existenciální psychoterapie

• zdůrazňuje jedinečnost osobnosti člověka

Daseinanalýza

• klade si za cíl pochopení lidské existence, jedinečnost problematiky každého pacienta, pacient má být sám sebou
• má blízko k filosofii

Logoterapie

• vychází z názoru, že hlavní hodnota člověka je nalezení smyslu života
• pomáhá nalézt smysl života, útěk z existenciální frustrace
• i pro lidi s tělesným postižením, snaží se najít životní cíl

Transpersonální psychoterapie

• zdůrazňuje spirituální dimenzi člověka, zajímá se o zážitky vzniklé za změněného stavu vědomí (halucinogeny, holotropní dýchání, …), pocity z prenatálního života

Eklektické a integrativní pojetí psychoterapie

• kombinace různých škol

Dynamická a interpersonální psychoterapie

• vychází z psychoanalýzy, akceptuje některá její východiska (nevědomí, intrapsychologický konflikt z dětství)
• zdůrazňuje důležitost aktuálních sociálních faktorů, problémů ve vztazích
• nesouhlasí s tím, jaký význam dává Freud pudům a sexualitě
• problém ve vztazích je dán maladaptavním chováním, které mívá souvislost se zážitky z dětství
• pomáhá porozumět jeho podílu na problému
• pomáhá pochopit souvislost minulých událostí a současných problémů
• má tomu porozumět, získat novou zkušenost ve vztazích
• korektivní emoční zkušenost – pacient se setká s jinou reakcí než na jaké byl zvyklý (rodiče ho podceňovali, psychoterapeut ho oceňuje, …)

Odkazy

Související články

• Psychoterapie

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://www.jirben.cz>.

Použitá literatura

• RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén a Karolinum, 2001. 622 s. s. 468-474. ISBN 80-7262-140-8.