Fundus (histologický preparát)
Fundus žaludku je kraniální a nejširší část žaludku vyklenutá proti bránici a obsahující vzduchovou bublinu z potravy.
Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]
Epitel[upravit | editovat zdroj]
Epitel ve fundu žaludku je jednovrstevný cylindrický hlenotvorný.
Lamina propria mucosae[upravit | editovat zdroj]
Tuto část sliznice vyplňuje řídké kolagenní vazivo, cévy a lymfatické infiltrace. Povrch je sliznice je nesouvislý, vytváří foveolae gastricae – jamky, které se zužují a prohlubují zhruba do 1/2 výšky sliznice.
Na jamky navazují žlázky fundu glandulae gastricae – dlouhé rovné tubulózní žlázy (občas mohou být rozvětvené). Žlázky mají 3 části: krček, tělo a bazi. Zastoupení buněk není ve žlázkách jednotné a rozlišujeme několik druhů buněk.
Buňky vlastních žaludečních žlázek[upravit | editovat zdroj]
Nediferencované buňky[upravit | editovat zdroj]
Nízké cylindrické buňky, které se nachází v oblasti krčku. Některé se diferencují a cestují nahoru k povrchu sliznice, aby nahradily povrchové mucinózní buňky. Jiné naopak sestupují níže, kde se diferencují a udržují populaci buněk žlázy.
Mucinózní buňky krčků[upravit | editovat zdroj]
Buňky nepravidelného tvaru s jádrem umístěným při bazi a množstvím hlenových granul při apikálním povrchu. Jejich hlenová sekrece se odlišuje od povrchových epitelových mucinózních buněk.
Krycí (parietální) buňky[upravit | editovat zdroj]
Jsou to buňky kulovitého až pyramidového tvaru, větší proti okolním buňkám. Vyskytují se zejména v horní polovině žaludečních žláz, při bazi je jich méně. Mají intenzivně eosinofilní cytoplasmu kvůli velkému obsahu mitochondrií. Produkují kyselinu chlorovodíkovou a vnitřní faktor potřebný pro vstřebávání vitamínu B12.
Hlavní (zymogenní) buňky[upravit | editovat zdroj]
Cylindrické buňky s bazálně uloženým jádrem a bazofilní cytoplazmou kvůli velkému množství ribozomů. Převládají v v dolním úseku tubulózních žlázek. Odpovídají charakteristice buněk syntetizujících a vylučujících proteiny. Hlavní buňky produkují inaktivní enzym pepsinogen, který je aktivován na pepsin kyselým prostředím v žaludku. Také produkují lipázu.
Enteroendokrinní buňky[upravit | editovat zdroj]
Jsou to cylindrické buňky s kulovým jádrem a bazofilní cytoplazmou, které jsou nepravidelně roztroušeny mezi epitelovými buňkami. Produkcí hormonů se podílejí na řízení funkce trávicího ústrojí a patří mezi DNES (difuzní neuroendokrinní systém).
Lamina muscularis mucosae[upravit | editovat zdroj]
Svalovou vrstvu sliznice tvoří snopce hladkých svalových buněk.
Tunica submucosa[upravit | editovat zdroj]
Tunica submucosa je tvořena řídkým kolagenním vazivem, ve kterém se nacházejí krevní i lymfatické cévy a obsahuje nervové pleteně (plexus submucosus Meissneri)
Tunica muscularis[upravit | editovat zdroj]
V tunica muscularis nacházíme tři vrstvy svaloviny:
- vnitřní vrstva – šikmá (fibrae obliquae)
- střední vrstva – cirkulární (stratum circulare)
- vnější vrstva – longitudinální (stratum longitudinale)
Tunica serosa[upravit | editovat zdroj]
Tvořena řídkým kolagenním vazivem, které na povrchu pokrývá mezotel – jednovrstevný plochý epitel.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNEK, Jindřich a Zdeněk VACEK. Histologický atlas. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 134 s. ISBN 978-80-247-2393-8.
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate a Zdeněk VACEK. Histologie. 1. české vyd. Překlad Radomír Čihák. Praha: Grada, 2012, xx, 556 s. ISBN 978-80-247-3729-4.
- JUNQUEIRA, L., Robert KELLEY a José CARNEIRO. Základy histologie. - vydání. H+H, 1997. 502 s. ISBN 9788085787375.
- Prezentace ze stránek Histologického ústavu 1. lékařské fakulty.