Fibrinózní perikarditis (preparát)
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Příčiny[upravit | editovat zdroj]
Mezi příčiny fibrinózní perikarditidy patří:
- infarkt myokardu,
- urémie,
- některé viry (coxsackie),
- revmatická horečka,
- systémové choroby pojiva – lupus erythematodes,
- poradiační poškození,
- reakce po srdečních operacích s perikardiotomií,
- perikarditidy bez známé příčiny.
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Oba listy osrdečníku jsou pokryty fibrinovými nálety, které způsobují matný až drsný (třásnitý) vzhled povrchu. V těžkých případech může být vrstva fibrinu až několik milimetrů silná, slepující oba listy.
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Na epikardiálním povrchu se nachází amorfní, silně eosinofilní hmoty tvořené fibrinem a smíšená zánětlivá celulizace (neutrofily, makrofágy, lymfocyty). Ze strany epikardu je při hojení patrné prorůstání fibroblastů a kapilár granulační tkáně (organizace).
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
V průběhu hojení fibrinózní perikarditidy mohou vznikat vazivové srůsty mezi oběma perikardiálními listy. Srůsty mohou být ložiskové nebo difuzní a vedou k částečné nebo kompletní obliteraci perikardiální dutiny. Často bývají přítomny i dystrofické kalcifikace.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.