Fórum:Testy/Cyklus přípravy testu podrobně

Pokud je účelem testu pouhé poskytnutí zpětné vazby studentům nebo vyučujícím, mohou testy vznikat víceméně „nahodile“, pouze na základě zkušeností vyučujícího. Má-li však být výstupem klasifikace nebo rozhodnutí se závažnějšími důsledky (např. rozhodování o postupu studenta do dalšího studia), měla by být přípravě testu věnována patřičná pozornost. Při podrobnějším pohledu můžeme celý cyklus přípravy testů rozdělit na několik částí, jak je znázorňuje následující schéma .

Schéma testového cyklu. (Upraveno podle AMEE guide 54)

1. Definování cílů výuky je etapou, v níž učitel stanoví požadované výstupy z učení, tedy to co má na konci student umět. Popíše schopnosti a dovednosti kladené na absolventa kurzu. Tím je určen i rámec znalostí a dovedností, které budou testovány.
2. Vytvoření otázek včetně rozhodnutí o jejich formátu navazuje na definování cílů výuky. S výhodou lze využít banky otázek připravených dříve, nebo sdílených ve skupině. Má-li být test kvalitní, je nezbytnou součástí tohoto kroku i oponentura otázek, při níž se odstraní nahodilé chyby či omyly autorů testu, nejednoznačné či jinak problematické formulace apod. Tvorba otázek jako samostatný krok figuruje zejména tam, kde autoři vytvářejí nejprve databanku otázek, z nichž potom podle definovaných pravidel generují konkrétní testy.
3. Návrh testu je dalším klíčovým bodem celého procesu. Je třeba stanovit, kolik otázek bude test obsahovat z každého tematického okruhu a jaké typy otázek se použijí. Zvlášť významná je tato fáze, pokud se test připravuje ve více variantách, které mají být vzájemně srovnatelné. Tento krok se velmi často spojuje s krokem předchozím, neboť jednotlivé otázky jsou vytvářeny přímo pro daný test.
4. V rámci pilotování testu jsou testové otázky předloženy malé skupině studentů. Účelem tohoto kroku je ověřit, že test skutečně funguje, jak má - např. že není ani příliš snadný ani nepřiměřeně obtížný, že dobře rozlišuje mezi dobře a špatně připravenými studenty apod. Pilotování testů je velmi užitečným krokem, ale vzhledem ke své časové i personální náročnosti a potenciálními riziku úniku otázek je v nǎsich podmínkách jen zřídka prováděno. Z našeho pohledu je pilotování velmi doporučeným, avšak nikoli nezbytným krokem.
5. Pod pojmy standardizace a normování testu se skrývá určení minimálního počtu bodů, kterého musí student v testu dosáhnout, aby jej úspěšně absolvoval, popřípadě stanovení, kolika bodů je třeba dosáhnout pro získání určité známky.
6. Následuje vlastní realizace testu. V této fázi se podle pravidel stanovených v předchozích krocích namíchají otázky, zadání testu se distribuuje zkoušeným (papírově, pomocí počítače apod.). Je třeba zajistit, že testování proběhne férově - nesmí dojít k úniku otázek, záměně studentů, všichni studenti musí mít pro vyplnění testu srovnatelné podmínky. Samozřejmě i bodování otázek a následné ohodnocení studentů musí probíhat podle jasně definovaných pravidel.
7. Po realizaci testu se provádí analýza výsledků testu. Statisticky se zkoumají výsledky testované skupiny jako celku. Testovaná skupina se často srovnává s těmi, kdo test psali dříve (např. v předešlém ročníku).
8. Hodnocení kvality testu v sobě nese posouzení kvality testu jako celku (především jeho validity a reliability) i posouzení jednotlivých položek testu (především jejich obtížnosti a citlivosti). Odpovídáme tedy na otázky, zda test skutečně klasifikuje znalosti, které má zkoušet; zda "stejně dobří" studenti dosáhnou stejného skóre; zda některé otázky nejsou v testu zbytečně (neboť nerozliší mezi dobře a špatně připravenými), nebo zda dokonce v některých otázkách není skrytá chyba atd. V optimálním případě by toto hodnocení mělo být provedeno již v rámci pilotáže na malé skupině studentů a po "ostrém" použití testu by již mělo jít o pouhé ověření na cílové populaci.
9. Vyhodnocení kvality testu dá poklady pro zpětnou vazbu, tedy pro vylepšování testu a celé testové agendy a promítne se i do zkušeností učitele.