Deformity dolních končetin
Deformity dolních končetin můžeme rozdělit podle místa, kde se vyskytují. Mohou být buďto vrozené nebo získané v průběhu života (přetěžováním končetiny, traumaty, metabolickým onemocněním, záněty atd.).
Deformity kolenního kloubu[upravit | editovat zdroj]
Genua valga[upravit | editovat zdroj]
Genua valga (vbočená kolena) jsou charakterizována zvýšením fyziologické valgozity kolenních kloubů.
Genua vara[upravit | editovat zdroj]
Genua vara (vybočená kolena) představují velmi častou deformitu dětského věku. Jsou normální u novorozenců. Když dítě začne chodit, deformita se ještě zvýrazní.
Genu recurvatum[upravit | editovat zdroj]
Méně častá vada. Dříve bývala spojena s křivicí, dnes se vyskytuje spíše při poruchách epifyzární chrupavky například zánětem, úrazem či po obrnách.
Klinicky je přítomna hyperextenze kolenního kloubu. Bérec a stehno svírají dopředu otevřený úhel.
Malé vady není třeba léčit. Pokud je narušena stabilita končetiny, volíme operační řešení v podobě osteotomie v suprakondylické oblasti femuru a také operaci okolních měkkých tkání.
Genu flectum[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji vzniká u dětí při mozkové obrně. U dospělých bývá spojována s deformační artrózou kolenního kloubu, která se pojí se vznikem varózního postavení kolene, případně při revmatoidní artritidě, která se pojí s vlagózním postižením a flekční kontrakturou.
Klinicky vidíme koleno ve flexi, přičemž plné extenze není možné dosáhnout.
Terapie závisí na příčině onemocnění. Při dětské mozkové obrně volíme prolongaci šlach flexorů kolenního kloubu. U dospělých s deformační artrózou a flekční kontrakturou je nutná úplná kloubní náhrada.
Deformity nohou[upravit | editovat zdroj]
Pes equinus[upravit | editovat zdroj]
Česky noha svislá. Jde o deformitu, která vzniká při poruchách nervového systému u spastických obrn, chabých obrnách po poliomyelitidě nebo obrnách extenzorů nohy.
Klinicky bývá noha fixovaná v plantární flexi. Pacient našlapuje na přední část nohy, není schopen došlápnout na patu. Taková chůze vede ke zborcení příčné klenby a ke vzniku otlaků na nášlapné ploše. Dochází k atrofii svalů lýtka a nohy.
Léčba může být konzervativní, která zahrnuje rehabilitace, cvíčení zkrácené Achillovy šlachy, případně použití korekční sádry.
Operativně lze prodloužit Achillovu šlachu.
Pes excavatus[upravit | editovat zdroj]
Noha lukovitá má obvykle neurologické příčiny (myelodysplázie, muskulární dystrofie), Friedreichova choroba, případně vzniká sekundárně při zánětech.
Klinicky dochází ke zvýraznění podélné klenby. Vzniká kontraktura plantární fascie a měkkých tkání v plosce. Prsty mívají drápovité postavení a vznikají otlaky v oblasti hlaviček metatarzů. Paty jsou varózní.
Před terapií je nutné poslat pacienta na neurologické vyšetření. Konzervativně lze řešit pomocí speciální ortopedické obuvi.
Operační řešení spočívá v uvolnění plantárních struktur od patní kosti, případně se provádí klínovitá korekční osteotomie.
Pes planovalgus[upravit | editovat zdroj]
Podélně plochá noha. Dochází k abnormálnímu snížení nebo vymizení podélné klenby. Pata je ve valgózním postavení, klesá talus a přednoží se abdukuje.
Pes transversoplanus[upravit | editovat zdroj]
Příčně plochá noha vzniká obvykle po 30. roce a to častěji u žen, které častěji volí nevhodnou obuv (krátká těsná špička). V nesprávných botách dochází k přetěžování přednoží, což ještě více umocňuje případná nadváha.
Klinicky se vyskytuje bolest v krajině hlaviček metatarzů, někdy i neuralgické bolesti z útlaku n. plantaris medialis (vyzařující mezi III. a IV. prst). Při odlehčení zátěže bolest obvykle ustoupí. Dochází k postupnému snižování klenby ochabnutím vazů a svalů. Přední část nohy se rozšiřuje a vyklenují se hlavičky metatarzů do plosky, pod kterými vznikají otlaky.
Příčně plochá noha se obvykle vyskytuje spolu s plochou nohou, tudíž terapie bývá spojena na obě tyto deformity. Nejčastěji volíme ortopedické vložky, případně srdíčka do bot. Dále lze využít fyzikální léčbu, vodoléčbu a vířivky. Při neuralgiích lze použít obstřiky.
Pokud bolesti neustupují, je nutné volit řešení operační, které spočívá v uvolnění nervu protnutím předního okraje intermetatarzálního plantárního vazu. U těžších vad (revmatické postižení) resekujeme hlavičky II.-V. metatarzu.
Deformity prstů na noze[upravit | editovat zdroj]
Hallux valgus[upravit | editovat zdroj]
Vbočený palec patří mezi nejčastější deformity na noze. Mnohem častěji bývá u dospělých a to v důsledku ochabnutí vazivového a svalového aparátu, který vede k poklesu příčné klenby a změně postavení palce.
Hallux varus[upravit | editovat zdroj]
Vybočený palec. Na rozdíl od valgózního není tak obvyklý.
Hallux rigidus[upravit | editovat zdroj]
Neboli ztuhlý palec. Nejčastěji vzniká na podkladě artrózy v metatarsofalangeálním kloubu palce. Vzniká u některých profesí nebo také po zánětech a operacích.
Digitus malleus[upravit | editovat zdroj]
Tato deformita vzniká obvykle ve spojení s hallux valgus a pes transversoplanus. Rozlišujeme dvě formy a to prst kladívkový a paličkový.
Onemocnění v oblasti paty[upravit | editovat zdroj]
Haglundova exostóza[upravit | editovat zdroj]
Exostóza vznikající na zadní straně kosti patní vlivem dlouhodobého mechanického dráždění.
Calcar calcanei[upravit | editovat zdroj]
Neboli ostruha je deformita v oblasti patní kosti. Nejčastěji vzniká mezi 40. a 60. rokem a bývá přítomna oboustranně.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SOSNA, A., P. VAVŘÍK a M. KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-202-8.