Chemická poranění oka
Poškození oka chemickými látkami se týká především poleptání žíravými látkami. Obraz se zásadně liší v závislosti na tom, zda byla žíravinou kyselina nebo zásada.
Poleptání kyselinami způsobuje koagulační nekrózu, při které se poškozená tkáň sráží a částečně tak blokuje další průnik kyseliny do hloubky. K takovému poleptání dochází například při kontaktu očí s autobateriovou kyselinou.
Oproti tomu zásady způsobují kolikvační nekrózu a hlubší poškození tkáně. Takové poleptání způsobuje například hašené vápno (vznikající i při míchání betonu) nebo čističe odpadů obsahující louhy.
Staging[upravit | editovat zdroj]
Podle stupně poškození rozlišujeme čtyři stupně chemického poranění oka:
- První stupeň – čirá rohovka, spojivka bez známek ischemie, povrchové poškození je mírné, dobrá prognóza.
- Druhý stupeň – rohovka je mírně zakalená, ale detaily duhovky jsou viditelné, spojivka je ischemická na méně než jedné třetině obvodu limbu, dobrá prognóza.
- Třetí stupeň – rohovka je zakalená a detaily duhovky jsou neviditelné, spojivka je ischemická na maximálně polovině obvodu limbu, závažná prognóza.
- Čtvrtý stupeň – rohovka je výrazně zakalená, spojivka je ischemická na vice než polovině limbu a dochází k jejímu zuhelnatění, infaustní prognóza.
První pomoc[upravit | editovat zdroj]
První pomocí při poleptání oka je jeho důkladný výplach čistou vodou nebo alespoň jinou dostupnou tekutinou (například pivem či mlékem), a to po dobu 10 až 15 minut. I pokud je již dostupný odvoz do nemocnice, dokončení proplachu má prioritu.
Pevné částice, jako kousky vápna, je potřeba mechanicky odstranit, pokud je výplach nedokáže uvolnit.
Nemocniční péče[upravit | editovat zdroj]
Urgentní péče[upravit | editovat zdroj]
V nemocnici se začíná stanovením pH oka pro určení závažnosti poranění. Podávají se lokální anestetika, například oxybuprokain a odstraňují se zbývající cizí částice z oka (při everzi či dvojité everzi víčka).
Následně se provádí další dlouhodobý výplach, dokud není dosáhnuto neutrálního pH (7), podává se borová voda či Ringerův roztok.
Stupeň poškození se vyhodnocuje pomocí fluoresceinu a kobaltového filtru pod štěrbinovou lampou.
Následná péče[upravit | editovat zdroj]
Pacientovi se podávají antibiotika a steroidy na prevenci infekce a regulace zánětu. Tato léčba trvá 7–10 dní. Dále se podává kyselina citronová a askorbová pro svou schopnost stimulovat tvorbu kolagenu a snižovat aktivitu neutrofilů.
Využívají se tetracyklinové deriváty, umělé slzy, β-blokátory a cykloplegika.
Korekce víček se provádí chirurgicky.
Chirurgická léčba[upravit | editovat zdroj]
Při čtvrtém stupni poškození oka se provádí chirurgická resekce nekrotické tkáně (debridgement) a chirurgická revaskularizace limbu tenonoplastikou (přitáhnutí tenonové fascie k limbu). Pokud nedochází k reepitelizaci rohovky, přistupuje se k transplantaci limbálních buněk z druhého oka, případně až k transplantaci rohovky.
Chemické poškození oka dráždivými látkami[upravit | editovat zdroj]
Mezi oko dráždící látky řadíme především pepřový sprej a slzný plyn. Ten jako takový vyvolává silné podráždění očí, avšak nijak fyzicky oči nepoškozuje. Pocit pálení, začervenání a slzení po nějaké době spontánně ustane i bez lékařské asistence.
Pokud pacient spolupracuje (čili obvykle nebyl postříkán "pepřákem" v sebeobraně), přístupuje se k odstranění vrchního oblečení, ze kterého se dráždivý aerosol uvolňuje (musíme dát pozor, abychom se sami nedostali do jeho vlivu) a následně opláchnutí obličeje a tváře vodou (případně s mýdlem) a výplachu očí borovou vodou. Jsou-li přítomny mikroeroze rohovky (v důsledku intenzivního mnutí očí), doporučuje se aplikace antibiotické masti.