Cesiové a kobaltové ozařovače
Cesiové a kobaltové ozařovače [1][upravit | editovat zdroj]
Cesiové a kobaltové zářiče jsou přístroje produkující elektromagnetické záření o vysoké energii. Jsou zdrojem záření gama. Jsou to zdroje tzv. telecurie-terapie, tj. ozařování radioizotopovými zdroji z dálky. Důležitým parametrem radioizotopových ozařovačů je vhodná energie a fyzikální poločas přeměny radionuklidů]. Dnes však mají uplatnění hlavně při paliativní a nenádorové radioterapii, jsou postupně vyřazovány z provozu.
Kobalt (60Co)[upravit | editovat zdroj]
- Poločas rozpadu – 5,29 roku
- Energie emitovaného záření – 1,33 a 1,17 MeV
- Kobaltové ozařovače se považují za ozařovače velké (velká aktivita zdroje nejméně 3,7.1013Bq) a jsou určeny pro hloubkovou radioterapii.
Cesium (137Cs)[upravit | editovat zdroj]
- Poločas rozpadu – 30,07 roku
- Energie emitovaného záření – 0,66 MeV
- Slouží k ozařovaní patologických ložisek do hloubky max. 5 cm.
- Užívá se i v nenádorové radioterapii
Stavba ozařovače[upravit | editovat zdroj]
Přístroj pro ozařování se nazývá kobaltové dělo.
Radioaktivní prvek je ve tvaru drobných válečků nebo plochých kroužků o velikosti 1*1 mm, uzavřen v kontejneru z hliníku či oceli (24*24 mm). Vše je uzavřeno v ochranné olověné hlavici tvaru koule o průměru 60 cm. Uvnitř ní je jádro z wolframové slitiny nebo uranu, které absorbuje záření lépe než olovo. Z hlavice vystupuje svazek gama záření kanálkovitým otvorem.
Mechanismus ozařování[upravit | editovat zdroj]
- zdroj setrvává v klidu, primární svazek záření gama je propuštěný pohyblivou clonou nacházející se pod výstupním kanálem krytu
- zdroj se uvnitř hlavice pohybuje, rotuje nebo je vysouván z centra hlavice nad výstupní kanál
Užití[upravit | editovat zdroj]
Radioterapie: druhá nejúčinnější metoda v léčbě zhoubných novotvarů hned po chirurgickém zákroku. Jedná se o metodu, která účinně ničí nádor a zároveň snižuje postižení zdravých tkání. Ionizující záření působí především zlomy v molekulách DNA, což znemožňuje další dělení buněk. Účinek se tedy projevuje až v průběhu buněčného dělení, což může nějakou dobu od zahájení léčby trvat.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínska biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. s. 383-384. ISBN 80-247-1152-4.
Zdroje:[upravit | editovat zdroj]
- FREITINGER SKALICKÁ, Zuzana. Radiobiologie [online]. [cit. 6.12.2014]. <http://fbmi.sirdik.org/4-kapitola/43/431.html#ozarovace>.
- ŠLAMPA, P.. Radiační onkologie - učební text pro studenty 5. roč. LF MU Brno [online] . 1. vydání. 2013. Dostupné také z <https://www.mou.cz/radiacni-onkologie-ucebni-text-pro-studenty-5-roc-lf-mu-brno/t2068>.