Bazální lamina

Bazální lamina v elektronovém mikroskopu

Basální lamina je vrstvička extracelulárního materiálu oddělující epitelovou tkáň od pojivové. Tloušťka bazální laminy je 30–100 nm.

Funkce

• Jedná se o selektivní bariéru mezi tkání epitelovou a pojivovou, která je důležitá pro interakci, uložení a orientaci epitelových buněk.
• Pokud dojde k jejímu narušení, dochází k invazi epitelových buněk do tkáně vazivové (u karcinomů) či naopak (př. při rozrůstání cév).
• Bazální lamina může obsahovat póry tam, kde je potřebná funkční komunikace mezi oběma tkáněmi (př. střevní klky, Peyerovy plaky).
  

Stavba

Obsahuje dvě vrstvy:

1. Lamina lucida
   • Světlá vrstva, která naléhá na bazi epitelových buněk.
   • Je připojena k buňkám hemidesmosomy a kotvícími filamenty (molekuly integrálních membránových proteinů integrinů).
   • Skládá se převážně z lamininu.
     

     spojení bazalní buňky s bazální laminou
2. Lamina densa – elektronově densní vrstva silná 20–90 nm.
   • Má plsťovitý charakter.
   • Systémem kotvících fibril je k lamině dense připojena lamina reticularis.
   • Lamina densa se skládá hlavně z kolagenu typu IV.

Lamina reticularis – tenká vrstva retikulárních vláken a mikrofibrily vláken elastických.

• Lamina reticularis je produktem buněk vazivové tkáně.
• Tvoří ji:
  • kolagen III (retikulární vlákna),
  • kolagen VII (kotvící fibrily),
  • fibrilin (mikrofibrily elastických vláken).

Pojem bazální lamina je často mylně zaměňován s pojmem bazální membrána. Bazální membrána = lamina basalis + lamina reticularis.

• Ve světelném mikroskopu nevidíme bazální laminu, ale bazální membránu.
  
  
  

Odkazy

Související články

• Epitel
• Vazivo

Použitá literatura

• VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Václava KONRÁDOVÁ. Lékařská histologie. 1, Cytologie a obecná histologie. 1. vydání vydání. Praha : Karolinum, 2010. 112 s. ISBN 978-80-246-1860-9.