Baroreflex

Baroreflex (baroreceptorový reflex) je mechanismus sloužící k akutní regulaci krevního tlaku. Jedná se o autonomní reflex, je zprostředkován baroreceptory a autonomním nervovým systémem.

Mechanismus

Baroreceptory se nacházejí v arcus aortae a v sinus caroticus (aortokarotické receptory). Jedná se o mechanoreceptory reagující na rychlé změny arteriálního tlaku. Dochází k depolarizaci a tím vzniku akčního potenciálu.

Receptory v karotickém sinu nejsou při tlaku do 50–60 mmHg stimulovány, maximální stimulace nastává při 180 mmHg. V případě receptorů v arcus aortae se hodnoty pohybují o 30 mmHg výš. Zvýšení krevního tlaku se projeví vyšší frekvencí akčních potenciálů.

Křivka závislosti počtu impulzů na krevním tlaku je sigmoidní s maximální strmostí v oblasti okolo 100 mmHg, díky tomu je v tomto rozsahu systém na změny tlaku nejvíce citlivý.

Cestou nervus glossopharyngeus (ze sinus caroticum) a nervus vagus (z arcus aortae) se podněty dostávají do vazomotorických center v mozkovém kmeni: retikulární formace prodloužené míchy, nucleus tractus solitarii, nucleus ambiguus a area postrema.

Informace se integrují v nucleus tractus solitarii, odtud je aktivováno centrum v kaudální ventrolaterální míše (CVLM), které dále:

• inhibuje rostrální ventrolaterální míchu (RVLM), což vede k inhibici sympatiku → vazodilatace, snížení kontraktility;
• excituje nucleus ambiguus, jádro nervus vagus. Ten působením parasympatiku na SA zpomalí srdeční frekvenci.

Obojí vede ke snížení krevního tlaku.

Obdobně v případě snížení krevního tlaku dochází k útlumu inhibice sympatiku a zároveň inhibici parasympatiku a tedy vazokonstrikci, zvýšení srdeční frekvence a kontraktility, což krevní tlak opětovně zvýší.

Význam baroreflexu

Baroreflexní mechanismus kompenzuje krátkodobé změny tlaku (slouží jako nárazníkový systém). Udržuje tak krevní tlak ve středních hodnotách ve většině běžných situací. Není-li barorecepční reakce funkční, zvyšuje se kolísavost až na trojnásobek.

Ortostatická reakce

[ ✎ upravit vložený článek ]

Ortostatická reakce je reflexní reakce organismu na ortostatickou hypotenzi – snížení krevního tlaku v důsledku změny polohy z leže do stoje. Je zprostředkována baroreflexem. Snížení krevního tlaku vyvolá snížení aktivity baroreceptorů v sinus caroticus a arcus aortae, což vede k inhibici parasympatiku a snížení inhibice sympatiku. To má za následek vazokonstrikci, zvýšení srdeční frekvence a kontraktility.

Hypertenze

V důsledku dlouhodobé hypertenze dochází k reverzibilní přestavbě baroreceptorů, které následně zvýšený krevní tlak udržují. K takovému přizpůsobení (reseting) dochází během jednoho až dvou dní. Je způsobeno snížením počtu impulzů z baroreceptorů po několika minutách, přestože k úpravě tlaku nedojde. S tím souvisí fakt, že baroreceptory reagují především na změnu krevního tlaku. Reakce na rychle se zvyšující krevní tlak je podstatně větší, než je-li tlak na takto vysoké hodnotě dlouhodobě.

Barorecepční citlivost

[ ✎ upravit vložený článek ]

Barorecepční citlivost udává, o kolik milisekund se změní interval mezi dvěma srdečními údery $RR$ , změní-li se krevní tlak o 1 mmHg. Fyziologicky se tato hodnota pohybuje mezi 10–15 ms → pokles krevního tlaku o 10 mmHg vyvolá vzestup srdeční frekvence ze 70 úderů/min na 80.

Barorecepční citlivost je možné měřit. Baroreflex totiž kvůli zpožděním v regulačním obvodu osciluje s frekvencí 0,1 Hz. Kontinuálním měřením krevního tlaku a srdeční frekvence tak můžeme vypočítat hodnotu barorecepční citlivosti podle vzorce:

$BRC={\frac {S(f=0.1Hz)_{RR}}{S(f=0.1Hz)_{TK}}}$,

kde $BRC$ je barorecepční citlivost, $S(f=0.1Hz)_{RR}$ spektrální výkon (množství rytmu) křivky srdeční frekvence, $S(f=0.1Hz)_{TK}$ spektrální výkon křivky systolického krevního tlaku.

Odkazy

Související články

• Krevní tlak
• Regulace krevního tlaku